Šťastný pátek

Ačkoliv byla naplánovaná na pátek třináctého, proběhla snad šťastně. Jediný větší trapas byl můj, při představování s nově nabytým příbuzným: Já:”Blogger.” On:”Pavel.” Já (hbitě dodávám):”Rowdy.” On: “To je příjmení.”

Jediný zádrhel jsem způsobil taky já odskokem na blízký úřad v pauze po obřadu. . Nejtypičtější byl výrok nově nabyté babičky: “To je Slávek. On je bohatý, má tři auta!” Nejvíc mě překvapilo, že i v korzetu se dá jezdit na kolečkových bruslích. Nejaktivnější byla Starší, která zinscenovala novomanželský dotazník, drama o zásadních zlomech v životě své sestry a řadu dalších špumprnáglí.

Došlo i na transparent, odložený desetiletí ve stodole. Maminka ženicha usnula v poledne v autě, zatímco otčím vozil její půlroční sestřenici v kočárku. Oba hudebníci, bubeník i dirigent, vydali za symfonický orchestr křížený s Ozzym.  Udič kýtu dost připálil, vše ostatní bylo chutné. Občas se mezi nás připletli na pokec účastníci gynekologického kongresu. Fotografka si zřídila stánek s iluzemi – například já jsem zachycen jakožto princezna Zlatovláska. Lampióny štěstí odletěly směrem k nejbližší benzínové pumpě, naštěstí se mezitím rozpršelo. Pak jsme už na hradbách víc nestrašili.

Účet za Tullamorku činil skoro tolik, co všechny ostatní položky dohromady, přesto skoro nikdo neupadl.