Na zvyky a pověry mě moc neužije, ale ty jarní jsou mi celkem sympatické, proto je – aspoň některé – provozuji.

Nejdřív přijde na řadu pletení pomlázky a její použití za účelem pomlazení dosažitelné ženské populace. Protože střídáme dost pravidelně, i když ne úplně záměrně, s roční periodicitou velikonoční pobyt doma a s našimi přáteli kdekoliv jinde, vypadá to tak, že jeden rok obejdu pár sousedek a když příští rok přijdou pomstychtiví manželé, nedozvoní se. Letos jsem vezl dříví do lesa, tedy vrbové pruty z našich písčin do Posázaví, vrbovím oplývajícího. Odkoukal jsem i pletení ozdobné rukověti. Přítomné dámy byly potěšeny a výskaly.

Další užitečný zvyk je pálení čarodějnic, aspoň symbolicky. Pálím ovšem jen ty zlé, na ty dobré myslím v dobrém. Protože vytváření substance čarodějnice ze sjetých pneumatik místní úřad vyhláškou zakázal, musím se spokojit s klacky a dřevem nebo (raději) objet blízké okolí, kde se vždy nějaký ten oheň, navíc pod odborným dohledem, najde. Nemusím zapalovat, stačí se dívat.

Poslední přijde na řadu líbání pod rozkvetlou třešní za účelem obdobným použití vrbového proutí. Ačkoliv k dosažení účinku by vlastně mohl stačit jeden z těchto rituálů, rád provozuji oba, pro jistotu. Letos jsem ale musel změnit pořadí a předsunout líbání před pomlazování. Vzhledem k posunu zimy hrozilo nebezpečí, že líbání na prvního máje pod odkvetlou třešní by mohlo vyvolat… no, hrůza pomyslet.

Možná jednou bude mezi lidové zvyky, které se provozují jen v zaostalých a folklórních oblastech, patřit i výměna pneumatik. Třeba se někdy budou sjíždět turisté z Japonska do odlehlých vesnic, kde se tato tradice udržela, a venkované v modrácích, odišných podle národopisné oblasti, budou heverovat, šroubovat a kutálet za zvuků dobové hudby. Zatím ale nejde bohužel o nutnost, protože zimní gumy na letní dálnici výrazně smrdí spáleninou.

Islám naši evropskou civilizaci silně ohrožuje, ale já doufám, že nemá šanci. Nezná totiž očistnou sílu svátků jara!