Problém biologicko-elektronický

Radiobudík je zařízení na první pohled asexuální, ale když se mu podíváte dovnitř…

Moji rodiče používají radiobudík ne k buzení, to už dávno nemají zapotřebí, ale k usínání. Pustí si večer rádio a někdo ho pak vypne. Přístoj má adaptér a síťovou šňůru, při výpadku proudu se zastaví a po zapnutí začíná čas počítat takříkajíc od píky. Jo, kdyby šlo tak jednoduše restartovat víc věcí…

O nastavení budíku se staral v takových případech táta. Ten už je ale měsíc po nemocnicicích a šance na jeho návrat mizerná – úkol tedy padá na mě.

Po poslední bouřce jsem nastavil přibližně správný čas a zařízení si blíže prohlédl. A jak se dalo čekat, má pojistku proti zrtátě času – slot pro devítivoltovou baterku, která dodá šťávu, když vyhoří elektrárna. Neměl jsem už čas na nákup, našel jsem ale jednu nevyužitou destičku doma a pověřil Berku její instalací při příští návštěvě Babičkova, vedle vychytání molů ve spíži a nákupu místních obzvlášť vypečených koláčků.

Dalo se to tušit – Berka zavolala, že má špatnou baterku. Konce jsou stejné jako vývody z budíku, takže je nelze spojit! Dokumentováno přes vocap!

Ano, homosexuální radiobudík nelze na náhradní zdroj připojit. Ovšem dobře vyrobený kousek je bi – střídá to 50x za vteřinu, a v nouzi je to vysloveně heterák. Stačí otočit o 180 stupňů, přitisknout pindíka do mušličky – a tiká!

I když, nejsem si jist, jestli lze v takovýchto pojmech hovořit vlastně o hermafroditu…