jako každé Vánoce

Možná se nám někdo pokouší vsugerovat, že si žijeme pohádkově, když pár dní na hlavních televizních stanicích skoro nic jiného není, než rozprávky… Ano, máme se líp, než si zasloužíme, a proto ty dluhy k nezaplacení. A kouzelný kabát, měšec nebo oslíka pořád nikdo ne a ne vynaleznout! Teď ale nechci rozvádět národohospodářská témata (asi se jim tak říká proto, že je národ rozvíjí většinou po hospodách).

Přemýšlel jsem o tom, jak to vlastně s těmi pohádkami mám hozený. Na Vánoce si je rozhodně nenechám v přiměřeném množství ujít, vyhýbaje se důsledně vánočním filmům americké provenience jakožto přehlídce stupidit, kýčovitého sentimentu a křečovitého vnucování rádoby komických prvků do nepatřičných prostředí. Snad ještě Sám doma se šikovným a vynalézavým Kevinem…

Mým favoritem mezi pohádkami je nepochybně S čerty nejsou žerty. O třídu tento film podle mne převyšuje skoro všechno ostatní, co nám televize nabízí. Samozřejmě, má skvělé herecké obsazení a výkony, je vtipný a neokázalý, ale takových je víc. Musí to mít nějakou příčinu, řekl jsem si, a snad jsme na to přišel.

Tradiční schéma české pohádky je souboj dobra se zlem, často maskovaným za dobro nebo obtížně porazitelným. Nakonec jsou ale draku setnuty všechny hlavy, zlý čaroděj se změní v něco smradlavého, vychcánkové dostanou za vyučenou a to špatné je prostě nějak vykynoženo, zbývají jen ti dobří a hodní, případně ti polepšovaní v procesu nápravy. V Čertech je to ale jinak: peklo zůstává tam, kde bylo, při natáčení nebyla zraněna ani usmrcena žádná nadpřirozená bytost. Zůstává protiváhou k těm “dobrým”, funguje dál na vymezených pravidlech, spravedlivém posuzování a férovém jednání. Prakticky nejde o zlo, ale nedílnou součást fungování světa, aplikaci principů jin a jang. Nebylo potřeba porážet nadpřirozené síly, ale to špatné v nás samých. A vždycky mě dostane pravdivost a přesvědčivost posledních vět filmu, které zní asi takto: “Ať už peklo bylo nebo nebylo, vymyšleno bylo dobře. Když se kolem sebe podíváme, uvidíme, že spoustě lidí chybí…”

Ano, postrádáme ho. A potřebovali by ho nejen ti, kteří vy se ho měli právem bát. Ale potřebu pekla by si měli uvědomit i ti, kteří chtějí dobro pro všechny, dobro podle svých představ a za každou cenu.