Umění odejít v pravý čas

platí pro osby i předměty

Přiznám se, že osobně ho asi moc neovládám. Na večírcích zůstávám zpravidla do posledního tažení (i když několik posledních let už to není úplně ono…), mimo jiné proto, že nejsem schopen rozeznat, jestli náhodou někomu nevadím (moje sociální inteligence zřídkakdy přesahuje aktuální datum).  V práci taky už zacláním déle, než by bylo nezbytně nutné. Jen doma někdy společnost předčasně opouštím, a to když koncentrace ženského elementu přesáhne mez bezpečnou mému duševnímu zdraví.

Tentokrát včas odešla důležitá osobnost naší domácnosti – kotel MORA 671. Takový tichý a nenápadný společník. Nevyžadoval toho moc; jednou za rok škrtnout sirkou a předtím trochu vody z vodovodu. Hygienu výměníku, oprášit součástky, tu a tam revizi starého pána, co se o něj staral. Za šestatřicet let ošoupal asi čtyři čerpadla, jeden výměník, jednu termoelektrickou pojistku a asi jednu nebo dvě další součástky. Jednoduchý jako facka, stavebnice z vyměnitelných součástek, jednoduchá a bezporuchová řídící elektronika přežila všechny bouře a kulové blesky.

Takový klasický kotel má svou duši – věčný plamínek. Moderní přístroje už duši nemají, zapálí si plamen pokaždé znovu. Ale tenhle ji měl a a když zhasla a nešla oživit, bylo jasné, to zabalil. (“Prosím pět metrů konopného provazu.” “Tady to je prosím. Chcete to zabalit?” “Ano, chci to zabalit.”) Když jsme mluvili o jeho perspektivní výměně, nezavřeli jsme dveře do jeho sídla – koupelny. Slyšel to, ale nenechal nás na holičkách. Vydržel až do mrazivého jara, jen týden před jeho koncem zhasnul a nechal nás aspoň pár dní užít si plamenů v krbu, který jinak celou zimu zahálel.

Jistěže by zřejmě stačilo vyměnit termoelektrickou pojistku, ale bylo by to jako použít defibrilátor na stoletého staříka. Prostě se s ním rozloučíme. Sveze se s ním jeho škodolibá sourozenkyně, karma MORA 371. S tou bylo horší pořízení; vyžadovala, abych se s ní  mazlil každou chvíli. Výměník svinila jak nejhorší šmudla z ulice. Žádná vodní armatura jí nebyla dost dobrá, žádná membrána jí neslušela a chtěla novou. Čistit sítka vyžadovala dost často a svou nespokojenost dávala najevo stávkou – teplou vodu občas jen cmrndala nebo snad chladila. Je ovšem pravda, že jsme ji dlouhou dobu nerozmazlovali měkkoučkou vodou. Dostávala jen tu tvrdou, studniční, s občas přisátým nějakým tím zrníčkem písku. Poslední dobou jsme ji už štvali natolik, že se tu a tam pokušela nás otrávit a zbavit se nadobro, proti tomu jsme se ale pojistili pískacím pukem.

Ano, slušný spotřebič ví, kdy nastal jeho čas, uživatele předem varuje drobnými symptomy odcházení a když už si debaty o svém konci vyslechne, odpustí si hysterické scény jako zapečení ve vlasech (fén), spálení rodinného nedělního oběda (trouba) nebo směšné poskakování po koupelně (pračka)!

Příspěvek byl publikován v rubrice tak jde život a jeho autorem je rowdy. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

11 komentářů u „Umění odejít v pravý čas

  1. Jojo, ta odcházení by neměla bejt…. dlouho je klid a pak se to vy…..všechno naráz. Alespoň já to tak mám. Sdruží se to a není tomu konec. Letos mám staženej zadek. Zažádáno o dotaci, zatím nic nedostanem, počkejte do 3./4letí, jste ve frontě. Měníme uhlí za pelety. To bude nervák.

  2. Má zkušenost je, že když nějaký spotřebič odchází, nezůstane u jednoho…
    Někdy se bojím jen pomyslet… Kotel má svůj věk, servisman tvrdí, že ten další tak dlouho nevydrží…
    Přeji příjemný den, Helena

    • Servismani majíá v popisu práce hlásit, že by bylo potřeba koupit novou věc. Protože je to lepší kšeft, než se s něčím opravovat. Bohužel mají někdy i pravdu.

  3. No, s námi se tak docela už loučí auto a pořád doufám, že jej nějak ukecáme 🙂

    To by jeden nevěřil, že zrovna fén či trouba jsou takoví záškodníci 🙂

  4. Byly to uctivé spotřebiče, protože jste se k nim chovali uctivě.
    Mám ráda staré spotřebiče, co vydrží desítky let. Každý nový vydrží míň a míň nebo jsou s ním potíže. Stará karma Mora držela, ta nová (asi patnáct, dvacet let nová?) není Mora a blbne, opakovaně v listopadu zhasne a nejde nahodit, přijdou plynaři a řeknou, že to chce novou součástku (asi z Číny), celá akce trvá dva, tři týdny. Bez teplé vody. A taky ta karma negeneruje tak teplou vodu, jak by se hodilo. tedy v létě ano, když to potřeba není. V zimě, když je kolem nuly, než ohřátá voda doleze trubkami přes předsíň do koupelny, je spíš vlažná. Zrovna v zimě.

  5. Ten vtip s provazem mě odrovnal! 😀
    Taky máme doma kotel, který se nás pokouší občas otrávit, občas odbouchnout. Zatím se ho vždycky podařilo udobřit, tak uvidíme, kdo nakonec vyhraje.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *