může být taky naposled…
Psát si blog je hrozně in…
Spousta lidí si evidentně plete blog s osobními stránkami, ale budiž. Já to beru tak, že je to prostor pro nesouvislé bláboly o tom, co se děje a jak to cítím. Nic víc, nic míň.Když mě něco naštve nebo potěší, sdělím to okolí, aniž bych si dělal iluze, že to někoho bude zajímat.
Nejsa životní rozervanec, vágus, prokletý básník ani hystericky zamilová dvanáctka, dávám si závazek, že sem budu psát jen příspěvky z úplně obyčejného života. No ale kousek exhibicionisty ve mně být musí, když to takhle vylévám na …disk.
Není nic horšího než blog plný psychologického rozebírání posledního dne, od kvalitně vyuzené šunky na tom krásném křupavém rohlíčku, přes nudný den ve škole vedle spolužačky, která má evidentně pravidelné měsíční dny hysterie a nervozity, až po usínání s pubertálním snem na jazyku, respektive na ruce…
Tak jen GO!!!