Nestačil Paroubek s Topolánkem v televizi, odehrávají se i jiná dramata.

Poté co jsem ráno vstal, zastihl jsem manželku křepčící za dveřmi na zahradu. Na můj dotaz po smyslu těch exotických tanců vysvětlila, že plaší kočku, číhající na mladého špačka. Špaček zřejmě předčasně vyletěl z budky. Ani se mu nedivím. Sdílet ten prostůrek, který jsem prkýnky obouchal přesně podle návodu s nejasným pocitem, že se tam víc než jeden špágr nemůže vejít, s dalšími sourozenci a rodiči, to by opravdu jeden utek. Nicméně křídla mu zatím moc neslouží, dostat se zpátky je vyloučené. No já ho tam určitě cpát nebudu, lézt po mokrém ořechu s jedním rozčileným špačkem v ruce není moje ideální představa nedělního dopoledne.

Ta tříbarevná kočka naštěstí evidentně nevěděla, co s tím dělat, takže se docela snadno dala přemluvit, aby se šla podívat po něčem lepším k sousedům na kompost. Zbytek dne pískle poskakovalo po zahradě a nechalo se starými milostivě krmit, i když je už skoro stejně velké. Kolem oběda mě napadlo, že by mohlo snadno podlézt pod brankou a pustit se na silnici, kde život opěšalého ptáka nemůže mít dlouhé trvání. Vydal jsem proto k brance s fošnou, čehož se bestie lekla tak, že v tu ránu branku podlezla a hurá na chodník. Branku jsem ucpal a oteřel vrata, pazgřivec ale v děsu přede mnou zmobilizoval všechny síly a přeletěl podezdívku dovnitř.

Navečer manželka vyrobila ze staré krabice pozemní budku, ovšem přesvědčit obludu k jejímu osídlení se nepodařilo. Navíc krabici zatížila kýblem s hlínou, čímž by se po případném dešti budka změnila ve spolehlivý ptákolis.

K večeru jsem usoudil, že je třeba se trochu protáhnout, a vyrazil na kole proti větru. Je přece jen lepší se vracet s větrem v zádech. Směr proti větru byl i směrem do kopce, takže to šlo trochu ztuha. Navíc se začalo podezřele mračit, bouřkový ostrov mraků to ale naštěstí zahnalo někam nad Železné hory. Druhé mládě jsem potkal před hospodou U Džudyho, kde jsem se zastavil na doplnění iontů. Byl jsem osloven “Pane, nechcete psa?” Paní držela na vodítku štěně neurčité rasy a nevěděla co s ním. Zajímavé bylo, že pes se ztratil nejen s obojkem a vodítkem, ale dokonce to bylo vodítko na dva psy současně. Hospodská chvíli spekulovala, jestli v neděli slouží nebo neslouží obecní policajt a pak vytočila na mobilu starostu, který ale evidentně o psa neměl zájem. Zato pes měl zájem o paní, co ho tak hezky chvíli držela na vodítku, a při odchodu ji následoval. Pak už nevím, dopil jsem a jel.

Třetí mládě opustilo pro změnu nás, odjelo na kolej a příští týden se asi nevrátí.