Nepovedlo se včera – pro velký úspěch opakuji.

Sobotní odpoledne, večer, noc , ráno, dopoledne… Kamarád měl kulatinu. Nejednalo se o kulatinu smrkovou, nýbrž životní. Šli jsme do toho s plným nasazením, navzdory hmyzu. Do džinu mi nalezli mravenci a pořád na nás nalétavaly tyhle potvory – lesknáčci Glischrochilus quadripustulatus L. Tady je jeden na pivní lahvi. Vrcholem večera byl tatarák s topinkami. Bohužel jsem odpadl krátce po půlnoci – podceněná příprava, málo spánku. Tak jsem nebyl svědkem identifikace souhvězdí podle obrazovky notebooku ani závěrečné chrupky pod hvězdami, spal jsem měkkýšsky v domě.

V neděli se nadějně zatáhlo, počkal na sedmou a vyrazil si lehce plávnout. Voda byla jak kafe, večer je vždycky nejpříjemnější.

Starší se vrátila z tábora, kde si odbývala prázninovou praxi, a vyprávěla hrůzostrašné zážitky o hrozných krvácejících zraněních, které viděla, otevřených lebkách, zásahu zdravotníků při hromadné havárii, sektě otrávené a pozabíjené jejich vůdcem, hysterce schované ve skříni, nočním dohledávání raněných po lese a své otevřené zlomenině paže, kterou jí tam kdosi ošetřill. Byli jsme nakonec rádi, že ten tábor Červeného kříže trval jen týden.

Ještě technický přípodotek: tenhle příspěvek tady byl už v neděli, ale protože šikovná Mladší souběžně stahovala asi 200 fotek (ještě jsem neměl příležitost, ale dostane vynadáno, že to je jak vynášet hnojiště formou na bábovičky), podařilo se mi ho odeslat dvakrát. Což jsem zjistil a šikovně jeden z článků odstranil. Bohužel ten špatný, takže zoufalí příznivci mého blogu marně třískali pěstičkami do svých monitorů a prožívali záchvat absťáku (tím horší, že ani Lorrain nepsala…). Následně mi pak připojení kleklo úplně, takže jsem si absťák užil i já. Slibuji, že taková věc se mi podaří nejvýše dvakrát, ne třikrát za deset let a za trest si dám dvacet kliků a dvacet lehů-sedů! Ale protože mě ve skutečnosti nikdy neuvidíte, tak to můžu klidně odfláknout. (Stejně by to na mé postavě nezanechalo výraznější následky).