Každý se strojí, jak umí.

Včera ráno přede mnou na nádvoří kráčel pán, oblečený do kraťasů. Tam, kde mu končily nohavice, začínalo tetování. Kolem dokola a hustě. Připomínalo řídkou podkolenku.

V poledne jsem potkal jeptišku. Přemýšlel jsem, jestli mohou jeptišky nosit tanga. A jestli to matka představená kontroluje.

Odpoledne jsem něco musel vysvětlit velmi proporcionálně vyvážené a velmi těsně obtažené mladé dámě. Kdybych nedovysvětlil, vysvětluji ještě teď.

Dorazil jsem domů, doma havajská pláž. Mladší i Starší svorně v miniplavečkách na dece. (Pořád ještě včera).

Ráno jsem jel do práce v pláštěnce, sahající od řídítek po nosič. Vypadalo to, jako když se splaší kompostér.

Díky oblečení má člověk tisíc způsobů, jak vypadat jako naprostý debil.