A podzim je za dveřmi.
Ty bílé kuličky pro mě znamenají podzim, nový školní rok. Na vlakové zastávce jich rostlo plno, trhali jsme je a šlapali na ně s radostí, jak to hezky bouchne.
Koupat už se moc nedá, ráno se nedá snídat na zahradě, večery nejsou vlahé. No ale když se podzim vyvede, není proč se na něj netěšit. Snad jen, že zas budeme o rok starší.
Jojo, co jsme jich pošlapali… Říkali jsme jim pukačky nebo prostě křak. A sraz byl vždycky 7:15 u křaku… uááá!
ja si ty kulicky s novym skolnim rokem nastesti nespojuji… to by se mi pri kazdem pohledu na ne, chtelo zvracet…:)