a pak i dceru.

Po předminulonedělním výletě do jaderné elektrárny (ani ne 80 km) Berka lehla. Mimochodem, Temelín prý nepracuje. Doufám že to, na čem jsem si zkoušel přehřátí reaktoru, byl opravdu jen simulátor.

Tuto neděli byla tedy pro cyklovýlet nepoužitelná. Zato Starší se domáhala doprovodu na chalupu, kterou koupil její kamarád se svou dívkou "kousek" od nás.

Takže jsme tam v neděli vyrazili. 25 km není zas tak moc daleko, ale proti severáku… No, dorazili jsme. Chalupa stojí hned na kraji vsi a je na ní hned vidět, že se v ní poslední majitel oběsil. Asi bych si nepočínal jinak, když už by pro krámy nebylo kam plivnout nejen ve dvou obytných (avšak neobyvatelných) místnostech, tak i ve stodole a na půdě. Vchod do domu je vylepšen klecí, kterou vojsko používalo jako kotec pro vlčáky. Humus v místnostech dosahoval do půl lýtek. Na přední zahradě parkuje několik téměř kompletních trabantů, na zadní kombajn západní značky, prostě, ráj motoristy.

Představil jsem si obdobnou situaci před více než dvaceti lety, do které jsme se dostali my, a hocha tiše i nahlas politoval.

No a pak to bylo zase 25 nazpátek, i když už po větru a se zastávkou na čaj u Áji. Odbočku do hypermarketu za účelem zakoupení kafe na večerní návštevy už Starší odmítla, takže jsem se mezi regály a nedělně naladěnými nakupujícími proplétal v cyklistických kalhotech a zpoceném triku sám.

Starší prohlásila něco o rodičovském teroru a ulehla. Mladší na takovou akci nikdo nedostane, takže můžu zas jezdit sám. Jenže o dalším víkendu už asi bude náledí.