Od nevidím do nevidím.

Ta tma ráno mě pěkně rozčiluje. Co nám za humny postavili superhyperskládku obchoďáků, už to není jako dřív, kdy jsem na cestě lesem, loukami a zahrádkami potkal jedno dvě auta. Teď je jich hafo a protože mě nebaví dřít se s dynamem, pořád abych zhasínal a rozsvěcel. Na rozsvícení stačí brnknout špičkou boty o dynamo, ale na zhasnutí musím strčit prsty skoro do drátů (v pohybu, kdo by zastavoval). Asi si i na pracovní kolo budu muset šoupnout blikačku.

Sotva přijdu do práce, jedna akce za druhou. Pak mám hloupé dotazy a dostanu (oprávněně) vynadáno, že nečtu co mám. I na oběd musím na kole, abych ho vůbec stihnul. Poslední chaotická akce končí po třetí, pak bych se měl soustředit konečně na něco tvůrčího, ale za ten rozlítaný den se myšlenky pořád nějak rozbíhají. A když už se snažím nějaký ten výsledek poslat e-mailem, ten mrzák se mi zahryzne do krku a nezbývá než použít na něj trojhmat Varla Frištenského Ctrl-Alt-Del.

Zítra se zase sešly narozeniny, pro změnu hned troje. Na jedny ještě nejsem připraven, druhé dvoje jsou naštěstí hromadné a s hromadným darem. Ale zase na ně asi přijdu pozdě, kvůli schůzi, kde nemůžu chybět, protože se budou rozdávat peníze 🙂 Navíc nevím kde to je, hospoda Chalupa v Chalupově ulici??? Asi nějak zanedbávám sálovou turistiku, ale všechno člověk prostě zvládnout nemůže!!!

Nějak se na ten pátek těším víc než obvykle.