Potřeboval jsem takovou úplně prozaickou věc.

Na definitivní ukončení akce Hovníková jeskyně.

Dá se sice koupit za pár stovek, ale je to krám, co se vám pak bude válet doma a překážet. A co nemám, to nepotřebuji. Tudíž je lepší si ho vypůjčit.

Na takové věci je nejlepší hospoda. Vydal jsem se tedy do patřičných prostor. Sice už je zima a hospodská nenosí košili uvázanou na uzel, přesto to ale není špatný cíl.

Hned po vstupu jsem ale padnul do oka sousedovi, co má nějakou životní krizi. Diabetik, kardiak, chce se rozvádět a nejhorší na tom je, že je skoro přesně stejně starý jako já. Pod okny si dal vysázel svoje jméno červenými kostkami v zámkové dlažbě.

Ubezpečil jsem se, že kalové čerpadlo má a může ho půjčit. Pak si dali pár piv a poslouchal jsem nesouvislé plky, jak je ten život hrozný.

No a pak už nadešel čas jít domů. Jde o souseda, takže máme společnou cestu. Připomněl jsem se nesměle s tím čerpadlem a uslyšel "jó, von ho vlastně má mladej."

No nezabili byste ho?

Ještě že mám ten prázdný septik, co hned zítra zahrabu.

A ještě že jsem měl další úkol – ve čtvrt na dvanáct jít naproti na venkovské nádraží Starší, která přijede ze školy. Hezky jsem se prošel, v sílícím blizzardu.

A ještěže mám zítra dovolenou.