Posloucháte v autě rádio?

Sebepozorováním (nechtěl bych být označen za narcise, ale občas se pozoruji, může to být užitečné), jsem zjistil, jak se na mé náladě odráží používání autorádia.

Pokud mám třeba shánčivou náladu a musím přemýšlet, co za šmejdy ještě nakoupit a u kterých šmejdů je nakoupit, rádio ani nezapínám. Tak jako mobily ruší palubní přístroje v letadle, rušilo by kalkulačku v mojí hlavě. Naštěstí nakupováním jsem pověřován zcela výjimečně a dobrovolně se do takové činnosti nepouštím. Výjimkou byl minulý pátek, kdy jsem musel sehnat kalové čerpadlo. Taková věc se doma neztratí, protože u nás v Pirknpurku se občas Labe rozdovádí a vyrazí si na mejdan do našeho sklepa, o kterém se asi doslechlo, že je vinný, ačkoliv tam vína nikdy nebylo víc než půl demižónu. Ale to jsem odbočil.

Pokud mám takovou normální náladu, zapnu si rádio tak lehce, na půl ucha. Zvuková kulisa mi náladu obyčejně nezvedne ani nezhorší, pokud si náhodou nazapnu nějaký diskusní pořad se známým politikem. Těch je ale naštěstí pomálu. Těch pořadů. Známých politiků je bohužel moc, měla by se na ně vystavovat povolení k odstřelu, zejména teď na podzim, v době říje, kdy se rozmnožují.

Když mám náladu sqělou, výrazně přidávám volume. Ač neřídím pod vlivem alkoholu, někdy řídím pod vlivem hudby a možná to je ještě nebezpečnější. Zatím se mě ale žádný příslušník neptal "Pane řidiči, kterou stanici jste požil a kolik?"

A když je nálada pod psa, vytáčím čudlík ještě víc doprava. Asi to bude masochismus, i když prahu bolesti se to blíží vzdáleně. Zrovna to na mě sedlo v neděli, a užíval jsem si to dvě stě kilometrů. Po nějakých stopadesáti jsem už začal pomalu ubírat, už jsem sjel z Vysočiny a blížil se k domovu, a pak přišla ta písnička, co ji zpívá Michael Kocáb a pan Kemr do toho provolává různé hrozné věty a musel jsem zase přidat na hlasitosti.

Jo, budu kulatý.