Bylo jich dnes dost. Taky jsem si tam hezky dlouho pobyl.

Nejdřív jsem to schytal, že píšu nesrozumitelné příspěvky, o želvičkách. Nepochopili ani ti co mohli vidět.

Takže: želvičky byly oblé hromádky betonu, tak půl metru do výšky, které fixovaly potrubí, kterým se čerpala voda ze staveniště, ze základů pod úrovní hladiny řeky. Teď už je stavba na úrovni terénu, potrubí bylo odstraněno a betonové kupy, pečlivě uplácané lopatou, odvezli a asi někam zahrnuli.

O půl třetí přišla paní Frenštátská, že něco potřebuje opravit na smlouvě.

Ve tři na mě vlítla kolegyně Brandejsová, jaktože jsem to Frenštátské opravil a že jí to kolegyně Cukrárková nevezme.

Snažil jsem se jí vysvětlit, že jí to vezme. Brandejsová pravila, že jsem hrozný a vůbec si s ní nerozumím.

Opáčil jsem, že mě to nepřekvapuje, protože si nerozumím s víc lidmi a u některých mi to vadí ještě víc.

Pak tam vletěl kolega Drsník, který se předtím vedle tulil k slečně Hnědé, a otázal, co to tady sedí za netopejra. Chvíli jsme uvažovali, kdo z nás by to měl být, než si Brandejsová všimla, že ho má na tričku.

Jsme to ale podnik.