A v Klubu chaotiků musí člověk neustále prokazovat výkony. Dnes se mi tedy dařilo.

Už k obědu jsem vyfasoval cosi, o čem jsem pochyboval, že jsem si to mohl se zdravým rozumem objednat. Skládalo se to téměř výhradně ze syrových paprik a okurek (ty můžu), rajčat (nesnáším), vody, trochu sýra a mikroskopických částeček dobroty zvané šmakoun, kvůli kterému jsem si tohle jídlo zvolil.

Odpoledne jsem vyrazil do Perníkova a na sídlišti Rousnice nechal dvě hodiny nezamčené auto.

O půl osmé večer jsem zamířil do Glóbusu, co je po cestě. Berka má totiž dnes svátek. Ráno se mi podařilo vyklouznout, aniž bych ji probudil, tak jsem mohl nerušeně nakupovat dárky. To asi jako když se pro ježíška vypravíte sedmadvacátého v poledne.

Berka projevila přání, dostat ke svátku tu myš, co se nám už třetí den prohání v ložnici ve stropě. Včera večer jsem nalíčil past, protože jsem si ale nebyl jist výsledkem, koupil jsem pro jistotu plastikovou krysu.

Doplnil jsem to lahví dobré slivovice, kterou Berka užívá k prevenci fyzických i duševních strádání. Bohužel pokladní na ní nemohla přečíst kód.

Pak jsem zamířil do květinářství. Trochu mě překvapilo, že ta dvoustovka, kterou jsem platil slivovici a krysu, byl poslední bankovkou v mé peněžence. Naštěstí mám kartu, i když dámě za pultem navázání spojení trvalo prokladě dlouho.

Při placení mi zazvonil mobil – Mladší se dožadovala, že jsem s ní měl jat nakoupit jakousi úžasnou miminu, kterou pak dostane od babičky pod stromeček. No do osmi se to do Mechova už stihnout nedalo.

Tak jsem šel po obchoďáku s výrazem šťastně nakoupivšího, v jedné ruce kytku, v druhé slivovici a za ocas krysu, dobrých padesát centometrů délky. Všichni se otáčeli a určitě si šeptali: "Kéž bych dnes taky tak dobře nakoupil!"

Cestou zpátky mi auto začalo podezřele škubat. Mám sice po cestě tankovací stanici, ale strejc co to tam obsluhuje asi v životě neviděl vyšší kartu než kulové eso. Přepnul jsem na benzín, my chaotici musíme mít vždycky něco v záloze.

Doma jsem vyndal z auta všech pět zavazadel včetně igelitky, co v ní už vozíme dvě piva asi týden, a nesl všechno domů. Igelitku jsem upustil přesně tři pikosekundy před tím, než bych ji býval byl položil na lavici. Je úžasné, jak se tak chutná látka jako Gambrinus ve styku s celkem čistými dlaždicemi transmutuje na smrdutou břečku.

Dobrá, břečku jsem vytřel a už mě ano nepřekvapilo, že když jsem při napouštění kýble, nahnutý do vany, pustil vodu, byl výtok přepojený do sprchy.

Nakonec jsem vyrazil s Buflíkem ven. Sice v pantoflích, ale to jsem si uvědomil už u branky.

Horší bylo, že jím vyrobený exkrement mírně přesahoval rozměry disponibliního sáčku. Nějak jsem si s tím taky poradil, hodil všechno do sousedovy popelnice, načež jsem vstoupil do téhož produktu, vyrobeného podle rozměru zřejmě Buflíkovým úhlavním nepřítelem, labradorem Hugem.

Takže teď zádveří připomíná pivovar čerstvě předělaný na jatka. Až Berka v pozdních nočních hodinách přijde z bowlení, asi ji budu muset přenést přes práh.