On byl při tom tak krásně růžový.

Musíme se rozejít.

Jsme spolu už 34 let. Dával jsme na něj vždycky pozor, chránil ho před nepohodou a on, když bylo potřeba, mi vždycky pomohl při jednání s úřady, hlavně s policií.

Ale fšemu je jednou konec, taxem si dnes požádal, aby mi ho z moci úřední vyměnili.

Na příslušném úřadě se lze objednat přes Internet, což by nemělo chybu, kdyby se chyb nedopouštěli tvůrci příslušného programu. Na papíru, který jsem si doma vytiskl z objednacího systému, byly podrobné instrukce, afšak poněkud chyběl údaj, kam se vlastně mám dostavit. Takže jsem jako správný chaotik přišel sice skoro přesně, ale do úplně jiné budovy, kde se vyměňují jen opčanky a pazy. Naštěstí jsem si cestu na úřad zkrátil přes pole (čímž jsem znovu zahnojil nejen své čerstvě umyté buty, ale i zánovní džíny), takže jsem měl tři minuty k dobru, abych se přemístil na správné místo.

Dále bylo na lístku uvedeno, že prý mám přinést opčanský průkaz+potvrzení o opčanském průkazu. Marně jsem vzpomínal, že by mi něgdo něgdy potvrzoval, že mám opčanský průkaz, barvy zelené, plastikový s fotkou. Naštěstí po mně nic takového nechtěli.

No a pak na pozvánce samozřejmě nebylo napsáno, že svého starého růžového mám mít taky sebou, což jsem ale, jsa prudce yntelygentní, jaxi předpokládal. Takže si mě příjemná paní odškrtla ze seznamu lumpů, co ještě neměnili, a pozvala mě zase za tři týdny, že na mě nový už bude čekat. Strávil jsem na úřadě pět minut a byl jsem hotof.

No, upřímně řečeno, je to přece jen kus života. Chtěl bych si ho nechat, i když nový se mnou za těch dvacet dní půjde domů, a žít tak v bigamii. Naštěstí mám dobré rádce, vědoucí, jak na to. Při žádosti o nový dělat jakoby nic a při jeho obdržení předstírat, že mě můj starý opustil. Budu si muset začít zkoušet před zrcadlem zkormoucený výraz.