nahlodává mužské priority.

Ano, pozoruji to na sobě. Je to působení mírné, trvalé, ale zpravidla poměrně úspěšné. Nebýt kultivačního vlivu ženského elementu, klidně bych chodil v gumákách a zmijovce. Takže to není úplně špatně. Přece jen, kdyby fšichni normální chlapi chodili v gumákách a zmijovkách, nevypadalo by to extra hezky.

Dámy v okolí mi občas radí, že bych si nějaké nehezké části měl nechat odstranit a podobně. Ty radikálnější rovnou sahají po nástrojích s čepelemi. S požadavkem na přidání jsem se zatím naštěstí ještě nesetkal.

Jsou už i situace, kdy se na dámy přímo obracím, zcela bezradný. Třeba slečna Slůňa má vždycky poslední slovo v tom, jestli momentálně vypadám jak debil úplně nebo jen trochu.

O kultivaci prostřednictvím bloggerek už vůbec nemluvím. Nebudu jmenovat, ale dozvěděl jsem se třeba, jak zacházet s řemeslníky, jaké zvíře má být v řádné domácnosti na podlaze a jaké na půdě, co fšechno si je dáma ochotna pověsit na ucho, jak se chovat na francouzském, australském nebo řeckém pobřeží a co jsou ti chlapi vlastně za hnůj.

V převážně dámské společnosti se pohybuji celoživotně. Už od základní školy jsem vždycky chodil do tříd, kde mužské pohlaví bylo v menšině. Doma mám dámy tři, v práci v nejbližším okolí tak asi třicet, v okolí vzdálenějším tři tisíce. Taxe s tím snažím vypořádávat.