říká slečna Slůňa,

když se jí nahromadí faxy k odeslání. Tentokrát to bylo fakt na nafackování.

Už ráno jsem zaznamenal výtky svého šéfa vůči mým aktivitám, případně neaktivitám.

Ve fabrice byla celodenně vyhlášena krize, epidemie svrabu a neštovic.

Běžné aktivity ale probíhaly jako jindy. Pokud jsem se ale nějaké zúčastnil, působil jsem nezúčastněně.

Telefon jsem měl celý den na dizgrétní zvonění a na nabíječce, takže mobilní řeč se mnou taky nebyla.

Kolegyně Vyhihňálková za celý den vůbec nic nepotřebovala!

Pak se mi připomněl kamarád Kožak, že shání místo pro svou přítelkyni. Bohužoužel, na pozici právě obsazenou.

Odpoledne jsem si chtěl vylepšit náladu koupí nového řetězu na kolo. Starý už měl pár tisíc kilometrů za sebou a na malých kolečkách přeskakoval. Koupil jsem, instaloval, cvičně se rozjel po ulici. Nový přeskakuje ještě víc.

Počítač, který se mi v neděli večer hezky sám uspal, se v podělí už neprobudil. Měl jsem podezření na zdroj, což pro bastliče mých kvalit je hračka, ale nakonec se ukázalo, že jsem utratil pět stovek za nový zbytečně a budu PC stejně muset předat bastličům vyšší kategorie.

Když jsem se pokoušel někam dovolat, nejen že mi nebylo rozumět, ale ještě jsem prý neřekl, co jsem říct měl.

Asi jsem se fakt rozfázoval nějak příliš.