..

Je to vlastně trochu zvláštní, proč vlastně ten Nový rok slavíme? Fakticky se tím okamžikem, tou vteřinou nic nestane. Nezmění se nic skutečného, jen překročíme bariéry, které si klademe sami sobě. Nestihneme už utratit peníze, které nám někdo dal na minulý rok, pro některé oblasti života začnou platit jiná pravidla, někomu možná uplyne nějaká promlčecí lhůta. Zase se o kousek utáhnou smyčky, které nás omezují na každém kroku, při každém druhém pohybu. Ale z hlediska vesmíru a přírody se o nic nejedná. Jen vyšší savci a ptáci mají neklidnou noc, protože to bouchá na všech stranách hůř než při posledním honu. Ale pak vyletí poslední raketa a poslední šrapnel někomu utrhne poslední prst a je zas klid.

Zvíře v nás chce občas ven. Spoutané každodenní konformitou, psanými i nepsanými zákony a rolemi, a sami pro sebe hledáme záminku, jak ho vypustit. Nový rok je šance vůbec nejlepší, zaručeně se opakující, zaručeně komerčně úspěšná, zaručeně davová. Tak spousta lidí hledá co největší tlačenici, aby s ní splynula a měla pocit že to co dělá, je to správné a nejlepší, protože se tak přece chovají všichni kolem dokola. Ráno se zbylé svinstvo shrne košťaty a radlicemi, vypálená auta odvezou do šrotu a ti, co se přejedli, přepili a přejásali, si dají volno a pohov, budou přemýšlet, co vlastně dělali, a těšit se pro změnu zase na devítku.

Tenhle rok končí osmičkou, ale to jen jen naše náhodné označení a nic, vůbec nic to neznamená, i kdyby o tom mluvilo čtyřicet prezidentů a milión astrologů. Bude takový, jaký si ho uděláme, jaký si ho necháme udělat a jaký si ho budou chtít udělat ti druzí. Je to hlavně na nás samotných, ale i na všech okolo. Na zamýšlení se o tom, co dělám špatně a jak to změnit je příležitost vždycky, nejen dnes. Tak se nad tím zamyslete, aspoň dnes 🙂