z reklamy

Možná jste ji viděli: chlap přijde do práce, uvaří si kafe, zapne počítač, napíše pár slov, vypne počítač, vyleje kafe a jde si pro nové auto, protože mu na něj stačilo pracovat půl minuty…

Včera jsme jsem nastoupil do práce, otevřel okno, kafe si nevařím, zapnul počítač, napsal jeden a půl řádku – a když jsem odcházel, nebylo na obrazovce o nic víc. Vypnul jsem, (kafe nevylejvám, když ho nepiju), ale domů jsem odjel zase na kole…

Je pravda, že jsem mezitím stihnul pár věcí. Mimo jiné taky hned ráno zdravotní prohlídku (ano, měl jsem dopředu koupenou poukázku), na které mi paní primářka potvrdila, že jsem v rámci možností úplně zdravý a normální. Když jsem ale v šest vypínal, připadal jsem si všelijak, jen ne svěže.

Nezbylo než nasadit nejtěžší kalibry – pampeliškový med, slivovici, šumivý celaskon, nešumivý acylpyrin, vlněnou deku a náhradníka na venčení Buflíka. Oblékl jsem svetr, tepláky a šátek na krk, rozžehnal se se světem a přemýšlel, jestli usnu. Moc to nešlo, naštěstí jsem měl po ruce rozečtenou vánoční knížku, trhák o tom, jak jsou všichni podlí, lžou, přijímají úplatky, zabíjejí ty kdo na ně něco vědí, jen jediný člověk je naprosto čestný a o ničem neví, a to je americký prezident. Trošku mi to připomnělo báťušku cara, který přece v Kremlu je tak daleko a kdyby viděl, co se děje ubohým nevolníkuům, určitě by s tím něco udělal. (Dan Brown: Pavučina lží).

A umřel Sir Edmund Hillary, člověk, který vystoupil jako první na Mont Everest a sjel na motorovém člunu řeku Gangu proti proudu, od ústí až k pramenům. A dal Šerpům civilizaci, nemocnice a školy. Ale hlavně se tím celý život nijak nechlubil. Ach jo.