..

Olympiáda mě asi nebere tolik, jako většinu národa nebo jako by měla. Nepřihlížím jako zanícený divák. Jediný zánět v rodině má Buflík na levém oku, ostatní jsme k chorobným procesům ze sportů dost imnunní.

Na druhé straně zase hry nebojkotujeme, jediný obojkotovaný v rodině je Buflík 🙂

Nemusím vůbec kolektivní sporty, nejsem u vytržení nad černochy věšícími se na koše ani pölisty okopávajícími se pod vodou. U individuálních sportů mi zase trochu vadí, že dotyčný někam skočí, něco zahodí nebo přerazí a to je celé, během pár vteřin je po závodech…

Nejsympatičtější jsou mi sporty vodní, ale ne ty v bazénu nebo dokonce v kanále, ale ty na vodě, která si dělá co zrovna sama chce. Tedy jachting (ten ale pro televizi není dost fotogenický nebo co), ale hlavně závody na divoké vodě. Ne že bych si do olympijských peřejí projikoval sama sebe ve vlnách Zuřivé Poštolky (rozhodně jsem tedy nezaznamenal, že by někomu ze závodníků uplavalo pádlo nebo dal před peřejí kolovat placatku s rumem), ale je to sport akční, efektní (ty zpomalené záběry!), odehrává se vlastně v přírodě, i když natlačené do – no – vlastně do kanálu, a navíc jsou v něm i naši reprezentanti tradičně docela úspěšní.

Něco máme už za sebou, na něco se ještě podívám, na závěr her jsou v programu pánové co se snaží navzájem kopnout do hlavy, to pro mě má taky jisté kouzlo, no a jinak asi teda bojkotovat nebudeme, jedině Buflík, ten nedosáhne na zapínací tlačítko 🙂