Už od včerejška.
Nejsem z těch, co nakupují první vánoční dárky v době, kdy rozqétají vrby, druhou část pořídí cestou z pláže a všechno završí s opadáváním prvního listí. Takovým se může stát, že zamýšlení příjemci z darů vyrostou, koupí si je nebo dostanou od někoho jiného, umřou, emigrují nebo je začnou bavit jiné záliby. Nechávám všechno pomalu uzrát a v pár posledních týdnech podniknu tři čtyři nákupní kampaně. Polovinu věcí mám vymyšlenou, z toho třetinu neseženu, dále mne jedna polovina cestou klepne do klobouku a zbývající šestinu mi třeba někdo poradí.
Letos to bylo načtyřikrát, z toho ale první kampaň skončila někde úplně jinde, ostatní, zejména ta nedělní a pondělní, dosáhly zamýšleného efektu. Nevím co kdo má s přeplněnými ulicemi a krámy, ani v neděli ani v pondělí jsem nic takového nepotkal. Možná proto, že jsem se vyhnul superhypergigamarketům, které jsou dobré jen na to žrádlo, a chodil do malých krámků, kde jsem si připadal osaměle a prodavači se na mne vděčně vrhali. Výjimkou byl jeden antiqariát (ano, i tam se dají nakupovat dárky), kde bylo dost plno lidmi, co si přišli zadarmo něco přečíst. A kdyby jen to, hned u vchodu mne prodavač přeqapil otázkou "Řídíte?" Po záporné odpovědi jsem obdržel kalíšek s punčem. Mohl jsem tak střídavě vonět k nápoji a ohmataným vazbám, je to velmi příjemná kombinace.
Trošku nebezpečné bylo dostat se v podvečer na příslušná místa. Přece jen kolo je nejšikovnější dopravní prostředek k obražení maximálního počtu míst výskytu potencionálních darů, ale v prosincovém podvečeru jsou trochu problémy s viditelností. Proplétal jsem se mezi auty a představoval si, že v některém z nich určitě musí sedět někdo od nás z fabriky a volat "Hele táto, to je ten co u nás utahuje šrouby! Přejeď ho!"
Advent je vůbec dost nebezpečná doba. Vezměte si, co všechno hrozí:
Úraz elektrickým proudem při testování elektrických svíček.
Pád ze žebříku při instalaci Santa Klause na okap.
Napadení divočákem při krádeži vánočního stromku.
Ušlapání v hypermarketu.
Otrava alkoholem u stánku s punčem.
Totální koledofobie.
Vznik alergické reakce na sobí srst.
Uražení části končetiny paličkou na kapra.
Akutní žlučníkový záchvat v důsledku testování qality připravovaného pečiva.
A mnoho dalších.
Letos poprvé nebudeme kompletní, Mladší je oslaví na pláži, o nějakých deset hodin dřív, a zavoláme si Skajpem. Objedeme své nejbližší příbuzné, obejdeme své oblíbené sousedy, našťouchneme se salátem a uložíme pod borovičku. Možná že je nejlepší známkou spokojenosti a relativního blahobytu, když jsou dary drobné a pro radost, problém je vymyslet a ne koupit, nezavalujeme se qantitou ani neomračujeme qalitou.
Taqám všem moc přeju, ať jsou u vás taky šťastné a veselé!
Falešní sobi:-)
Do antikvariátů jsem letos nezalezla, kupovala jsem dárky veskrze praktické, tedy takové ty prakticky nahovno:-)
Jinak myslím, že je úplně jedno, jestli je dárek velký nebo malý a jestli stojí tisíce a nebo koruny, podstatné je, aby to nebylo z povinnosti, nebo aby to nebyly „hadry“,které se stejně někdy koupit musí:-)
Tak šťastné a veselé a hlavně, aby už končily:-)
Mimochodem, v Praze 2 je moc hezký antikvariát, začíná trafikou, pokračuje kavárnou a za ní jsou pak ty knížky. Pak máme taky moc hezký u nás ve vedlejší ulici Krymské, ten se jmenuje nějak od Šejkspírů, začíná kavárnou a průchodem přes Havlíčkovu mozaiku, se taky vejde ke knihám. Číst se tam dá zadarmo i u stolku vsedě, a když si dáte kafe, tak i dlouho:-).Jednou jsem tam měla rande s Hauserem od Olympiku,
ale ten na to čtení,
myslím moc není.
🙂
Tobě také a doufám, že s tím věšením Santa Clause jsi nemyslel sebe, protože pokud si pamatuju, loni jsi ho tady bannerem ukřižovával;-)
V antikvariátu se kupuje výborně. A tam, kde dávají punč… ech!
Tobě také, a ať Tě drobnosti pod stromečkem zavalí – k všeobecné spokojenosti pochopitelně ,-)