…

Osiřelo dítě

Dramatická situace, zejména u nezletilce. Dochází k ní zpravidla v důsledku živelních pohrom, epidemií a pandemií, dopravních nehod nebo nedokonaného záměru vyvraždit rod po meči i po přeslici.

Když osiří rodič (i když ten je taky něčí dítě), je to fcelku normální průběh věcí. Měli jsme to už natrénováno – Mladší na rok u Kiwíků, Starší přes týden i některé víkendy v Syrečkově…

Teď je to už zas trochu definitivnější. Starší nastoupila na pracovní stáž nad Temží, sice jen na čtvrt roku, ale konec studia se qapem blíží a s tím i nutnost vyhledat si jakési uplatnění… a Mladší do prvního trvalého pracovního poměru kdesi v šumafských hvozdech. Což je z Pirknperku obé trochu z ruky. Navíc tu už není už ani Buflík, je sice jen desítky metrů daleko, zato desítky centimetrů hluboko…

Ano, nastal velmi krátký radostný úsek života, kdy není nutné starat se o nikoho, ani nikoho vychovávat nebo mu dávat příklad. Asi to nebude dlouho trvat, chátrání těch o generaci výš může rychle, třeba i přes noc, přejít do kritického stadia… ale radši nemyslet.

Takže odteď můžu chodit domů pozdě v noci, opilý a znečištěn. Zapalovat si jedno cigáro od druhého a krkat po jídle. Zpívat si falešně v koupelně a hrubě klít při sledování zpráf. Dávat si nohy na stůl a lepit žvýkačky na kuchyňskou linku. Chodit po domě nahý a vykřikovat, že sousedka je kráva. A nemít přitom výčitky, že dávam špatný příklad dětem.

Nevím proč, ale drtivou většinu těch věcí stejně dělat nebudu, nebo jen v případech, kdy si to okolnosti vynutí nebo to bude mimořádně příjemné. Asi to bude proto, že klasik praví, že svoboda je poznaná nutnost 🙂