…

Preventivní zdravotní prohlídky jsou horší než daně – ty můžete nezaplatit a dělat jakoby nic, ono se na to přijde až časem. Ale na zdravotní prohlídku dostanete termín, kdo nejde, toho předvede místní ochranka a přiváže místní praktické lékařce k lehátku, vytře krk záchodovou štětkou, profoukne uši kompresorem a proklepe břicho pětikilovým perlíkem, aby si absentér příště rozmyslel, neúčastnit se povinné prevence!

No dobře, tak drastické to zas není, ale stejně tam musíme všichni. Já už překročil hranici, takže musím jednou za tři roky. Při noční práci se musí každoročně. Nevztahuje se to na případy, kdy se vám o práci v noci zdá. Za to nedostanete ani noční příplatek, ani zvláštní vyšetření, možná jedině na speciálním uzavřeném oddělení…

Paní praktická k úkolu přistupuje velmi odpovědně. Vyptala se mě na všechny neduhy do pátého kolene. Mám jeden mírný neduh v koleni, v pravém, ten jsem ale jí ale zamlčel. Nebudu přece vypadat jak troska, navíc si za něj můžu sám.

Poslechla si moje funění zepředu i zezadu, proklepala břicho i můj odpadkový hrudní koš a podivila se modřinám. Odbyl jsem ji s tím, že jde o způsob otužování. Pokusil jsem simulovat pomalý tep – kolem 52 za minutu, ale to prý mám asi ze sportování (já, sportovní antitalent). Nakonec mi ukázala, jak budu píchat klacíčkem do hovna, pokud možno vlastního.

Dostal jsem posudek, že jsem zdráv a vesel a klidně můžu dál vykonávat i práci pro kriply. Prý je na mě někde veden spis a do něj se ten papír založí. Ta formulace mě trochu zamrazila. Ale když si člověk uvědomí, kdo všechno si na něj vede spis, od finančního úřadu až po internetový obchod, kde jste se zaregistrovali kvůli koupi tkaničky do bot…

Ještě že jsem na té prohlídce byl, připomněla mi, že je zas čas objednat auto na garančku.