udeřily na naši rodinu.

Tedy, abych to upřesnil: svrab spočívá pouze v tom, že se občas podrbu na hlavě, většinou když jsem v rozpacích, třeba jestli mám vyžadovat k obědu řízek nebo svíčkovou. Z toho nepřímo vyplývá, že ani s tou bídou to nebude tak žhavé. Neštovice ale řádí.

Osypala se zatím jen Oliva, zato pořádně. Když nás ráno přijde navštívit a Mladší ji decentně zvýrazní pupínky pudrem, je to jako kdyby to napsal Karel Čapek. Tím se na nás přesunulo hlídání oplégra s deficitem školkovosti, důrazně vyžadujícího téměř nepřetržitou asistenci při hrách, krmení a napájení nebo aspoň neustále produkujícího zvukový smog, když už se baví sám. Víla je zatím v inkubační době, na propuknutí se čeká. Sbíhají se k nám ofšem nákazychtivé maminy, které správně usuzují, že neštovice v lednu jsou daleko snesitelnější než třeba v červenci. Možná bych mohl začít s nákazou obchodovat. Podívám se, kolik stojí jedna očkovací dávka, abych mohl zákaznicím udělat cenu… Na víkend přijede Starší s Chimem a bude ho rovněž exponovat. Prostě co svou imunitu v kojeneckém věku naučíš, v důchodu jako když najdeš. Já si jen lámu hlavu, jestli jsem je skutečně měl, nebo si na ně vzpomínám jen kvůli mnohonásobné intenzivní četbě Zamrzlé lodi kapitána Flinta, a sleduji se v zrcadle.

Aby bylo ještě veseleji, Berka si před dvěma týdny nalomila kotník a předvádí teď po domě čísla klauna cirkusu Berousek s těmi francouzskými klacky, jen při zvlášť povedených komických číslech víc nadává. Pečování o Pantátu v Žirafíně tak sice v zásadě – kromě nanosení paliva ke kotli – zastane, ale dovézt ji tam musím já, a to dvakrát týdně, protože H. je po reoperaci kolena v lázních. No a k dovršení srandy si Babička v neděli v noci jen tak pro srandu zavolala rychlou a do pátku ji budou v nemocnici v Myšolitli foukat pod nos kyslík, takže je na mně přinejmenším v Babičkově zalévat kytky.

Já se ve volných chvílích jen tak lehce flákám po kolenních rehabilitacích a dávám pozor, abych sebou nefláknul, protože pak už to nemá skoro kdo zachraňovat.