Definitivně.

Na Sivestra jsem ukončil víc než 45 let trvající vztah.

Sbalil jsem si všechny osobní věci, odevzdal klíče, rozloučil se se sousedy a popřál hodně štěstí tomu, co mně vystřídal.

Náš svazek byl po krátkých námluvách formálně uzavřen v roce 1980. Byl jsem mladý, nezkušený, studentík…

Zažili jsme spolu chvíle hezčí i ošklivější, ale rozhodně to hezké převládalo. Bude to znít lascívně, ale vstupoval jsem do ní skoro denně, a vedl si o tom pečlivou evidenci (kdy a na jak dlouho). Stala se mi životním osudem. Nepoznal jsem žádnou jinou. Byl jsem ji celou dobu zcela věrný. No, po pravdě řečeno, nějaká ta bokovka by se našla… ale ta jen upevnila náš vztah, protože jsem přitom přišel na věci, které jsem pak mohl využít i u ní.

Bavilo mě to s ní. Zažili jsme spolu nudné, všední dny, i neobvyklé situace. Mohl jsem u ní uplatnit svou kreativitu a získával jsem postupně na respektu. Jistě, přišly i krize a drobné pády, ale to k dlouhodobému soužití patří. Taky mě připravila o dvě jízdní kola, ale to jsem jí už dávno prominul.

Už když jsem ji poznal, docela jí to slušelo. I teď o sebe navzdory věku pečuje a vypadá pořád líp. Naučila se spoustu věcí, o kterých se nikomu tenkrát ani nezdálo. Ještě více se sblížila – i fyzicky – se svou kamarádkou, která jí dodává sílu a čerstvou krev.

I když jí říkám Fabrika, skoro vůbec nekouří. Pořád se rozvaluje na svém plácku u řeky a pomůže každému, kdo to potřebuje.

Rozešli jsme se v dobrém. Tak možná ještě k ní někdy zajdu na oběd. Půjčila mi na to kartu.