Tak jako vždy jednou za pět let,

byl jsem o víkendu sražen. Nebyl jsem v tom sám, jinak by se nejednalo sražení v pravém smyslu. Bylo nás sraženo asi 23 najednou, no vlastně trochu po etapách, protože jsem přišel pozdě, ale někteří ještě později. Sražení zařídila bývalá spolužačka Kolečková, disponující klíči od sražírny (sražírniště?). K prvotní mu sražení došlo na silnici před budovou, pak jsme postoupili do chemie, fyziky, jazyků… až do sborovny. Na důstojný průběh sražení dohlížel i ředitel, o rok starší, za našich časů náčelník dorostu komančů. Zaplakali jsme nad fotkami z minulých sražení a pak došla vodka, takže jsme museli vyhledat prostory, kde nás napojí a nakrmí profesionálně.

Pak už byla samá pozitiva: oproti minulu nedošla provozovatelům občerstvovny žádná podstatná ingredience. Dostavila se jak oblíbená třídní, tak neméně oblíbený češtinář. Dokonce i kamarád Kožak dostal propustku ze Stardance. Předminule jsem z toho byl nějak rozhozen, ale tentokrát to bylo jiné. Odminule nikdo nezemřel, zůstáváme na pěti kusech. Smeták se stal hauptmannem  a sice se zase vytahoval, ale velmi vtipně. Podplukovnice si našla kolouška a povýšila na plukovnici, příště už bude určitě nadplukovnicí. Jinak se ale skoro nikdo nerozvedl. Zatímco minule mi připadalo, že všichni dramaticky zestárli, tentokrát jsem měl dojem, že pánové zestárli do důstojnosti a naprosté většině dam, no vlastně všem, to na ty roky velmi sluší a některé jsou i příjemně přítulné. Strávil jsem něco konverzace i s těmi, se kterými jsem v dobách docházky vlastně ani moc nekomunikoval.  Personál s námi měl trpělivost a ani o půl druhé nás vlastně nevyhazoval, odešli jsme sami, až na tři poslední, kdoví kde a jak skončili. Pro spolužačku Krtkovou přijel starý Krtek, takže jsem se bez námahy (počítal jsem s osmikilometrovým pochodem) dostal až do nory v rodném městě.

Jen těch druhů alkoholu jsem měl ochutnat míň. V neděli se mnou nebyla rozumná řeč, zejména když jsem byl upozorněn na to, že jsem slíbil jít kydat. S hnojovým vozíkem jsem ještě vycouval ze zahrady, pak už to musela vzít Berka. Ale jeden den mírného půstu přece za to krásné sražení stál.