Byla to trochu náhoda, že jsem zjistil, že moje spolužačka ze střední školy má kontakt na mého spolužáka ze školy základní, s nímž jsem se už neviděl – no, možná i desítky let.
Kamarád Blek patřil k mým nejlepším přátelům, měli jsme mimo jiné společnou větší část cesty do školy, takže jsem se s ním a jeho sousedy – rovněž (skoro)spolužáky scházel vždy ráno u vývěsky místního kina a pokračovali jsme společně vstříc vzdělání. Netrávili jsme ale spolu polední přestávky – já, jsa vybaven prababičkou a pradědečkem, jsem nebyl připuštěn do školní jídelny a musel jsem naklusat kilometr domů, spráskout oběd a hnát zase do školy. Ale zažili jsme pár dobrodružství po vyučování a o víkendech.
Byl vždy něco mezi Old Shatterhandem a Mirkem Dušínem. Vysoký modrooký blonďák, nosící na vysvědčení – už nevím, možná ne samé – ale rozhodně převahu jedniček. Proto mu relativně hladce prošla i trefa tvrdým rohlíkem do spolužákova oka při přestávkovém škádlení (a že měl pecku!). Jeho hlavní sport byl, vzhledem k výšce, pochopitelně volejbal, ale nevyhýbal se ani žádnému jinému. Opálený byl pokaždé dohněda už na Velikonoce. Myslím, že nikdy nekouřil (aspoň já experimentoval zase s jinými kamarády) a s alkoholem začal prý až na vojně. Vystudoval průmyslovku a nastoupil do strojírenské firmy. Oženil se se sympatickou a podnikavou dívkou a vypadalo to, že má úspěšně nastartováno. Pak jsme se oba odstěhovali z rodného Babičkova a už jsem o něm neslyšel, snad kromě jednoho nebo dvou absolventských srazů.
Teď jsme mu tedy zavolal na poskytnuté číslo a zašli jsme na pivo. Jeho první manželství nemělo douhlého trvání, následovalo druhé, podstatně delší, ale i to se rozpadlo, potomci s rodimnami přesídlili vesměs do Prahy. Malá firma, která byla odnoží velké, dosud prosperující, změnila několikrát majitele a zanikla. Nevím, asi se nepokusil i jiné řešení a posledních více než 10 let věnoval péči o své rodiče na plný úvazek. Sportem opotřebovaná kolena a ramena nedovolují větší fyzické aktivity. Takže tráví čas v sídlištním bytě…
Někdy prostě slibně se rozvíjející život dopadne úplně jinak, než by mohl.
Neveselý příběh, ale život se s náma nemazlí. Být připraven na všechno.
Ve sportovním slangu se tomu, myslím, říká přepálený start.
Tak nějak. Jak je dobře, že jsem se v mládí povaloval! A to mi zůstalo.
Vždycky to úplně nevyjde. Tak třeba příště.
Pokud to dobre nedopadlo, tak to jeste neni konec;)
Není, ale už asi rezignoval…
Toz jeden nikdy nevi…… co ho crka a neminr
Je to fakt zvláštní, jak člověk neví, co vše jej čeká…
Většinou je lepší nevědět…