Někdy je toho moc
Nejenže Mladší uvízla s Vílou a Olivou u nás doma, ale na víkend přijíždí i Starší. Když připočítám Berku a občasnou návštěvu Flétnistky s Ježíškou, vzniká genderový poměr 1:5 až 1:7. Početnější pohlaví ve věkovém rozsahu 1,75 – 63 se vyznačuje neobyčejnou hovorností (zpravidla vícehlasnou; nechápu jak může někdo mluvit a poslouchat zároveň). Příjemní je na tom jen to, že řada aktivit dospělejších členů domácnosti se soustřeďuje kolem kuchyňské linky.
Slabiky Olivy jsou zatím mnohoznačné. Papapá papapá = všechno co jede, kromě vlaku, to je húúú. Pipi pipi je všechno se zobákem. Když to má větší zuby, je to uáá, jinak bafbaf, búú nebo bé. Rodinní příslušníci jsou zejména bibi, káka, teta. Všechno ostatní nese označení pápa.
Nejfrekventovanější výraz ovšem zní tázacím způsobem: “ňam ňam ňamá?”. Indukuje ho:
- jakýkoliv žvýkací pohyb čelistí kohokliv v blízkosti
- uchopení nože nebo jakékoliv součásti příboru
- otevření dveří ledničky nebo spíže
- uchopení kladívka (na rozbíjení ořechů)
a často vzniká bez jakéhokoliv vnějšího podnětu.
Moje role je vytvářet střídavě zlého vlka, bažinu (stáhne a nepustí), závodníka na berušce (polštář, na kterém se vkleku odráží od parket rukama), spolujedlíka müsli s jogurtem z jedné misky, vyluzovače zvířecích zvuků při prohlížení obrázkových knížek, překážky při přeskakování mezi kusy nábytku a další, některé z nich kmeta-začátečníka ne úplně důstojné. Úvazek v práci jsem si před časem neprozřetelně zkrátil, takže jsem k dispozici více než dříve.
Úkryt v rohové dílu gauče, za knížkou, se ukázal být příliš průhledným. Naštěstí pokrývači za sebou nechali drobný nedodělek. Nouzová trasa proto vede na střechu. Tam se za mnou zatím nevyškrábou! Jídlo a pití mi Berka dole přiváže na provazu a vytáhnu si ho nahoru. A občas nějaký stavební materiál, přece jen musím předstírat nějakou práci. Bohužel oplégři občas Berku zaměstnají tak, že ji musím volat mocným hlasem, když mi něco chybí (třeba nůžky na plech nebo led do vizoura).
Nechal jsem se na útěku vyfotit. A hle, i přes můj útěkářský charakter mi zřejmě narůstá svatozář! Je mi jen divné, proč je na ni napsáno www.satan.cz. Asi svatozáře přiděluje i podnik nebi konkurující. Budu se muset zamyslit nad tím, co to pro mě znamená, kam mám vlastně po smrti vstoupit. Pokud tam budu za celebritu, tak dobrý, aspoň budu v teplíčku a smrad mi nevadí.
Krásné vědět, že útěk bez Vizoura s ledem by nebyl kompletní 🙂
Je moc fajn, jak lidé umí při hře s dětmi tu svou důstojnost aspoň chvíli zahodit, závodění na berušce zní fakt dost dobře 🙂 Skoro lépe, než ta fráze “ňam ňam ňamá”. 🙂
No popravdě řečeno, to byla jen záminka, já ho radši surového!