Doba povyku a špatného počasí
Vánoce se blíží, to je neodvratný fakt, stejně jako že na Islandu zase bouchne nějaká sopka; jen se o nich ví přesně, kdy nastanou. Je to cítit fšude.
Zatímco venku se střídá padání sirných, sirníkových a sirnatanových vloček se smogem prostým a deštěm zalézavým, ve vnitřních prostorách se smýčí a dovnitř se vnáší jehličnaté větve. Uhýbám, co můžu.
Příroda už nám v pátek ukázala, že chumelit nezapomněla. Tím se tak na dva měsíce vyčerpala, takže sněhuláka je potřeba včas vyfotit a o Vánocích promítnout na zeď. Takový malý domácí videomapping.
Víla s Olivou na chvíli vyměnily plastelínu za těsto a upatlaly za dohledu starších pekařek pár celkem vzhledných kousků cukroví. To zas bude, udržet během léta optimalizovanou váhu aspoň trochu v normě.
Provedl jsem dlouho odkládanou rekonstrukci střechy. Dalo mi to tak dvě hodiny. Jednalo se o střechu ptačího krmítka. Sýkorky na to nic neřekly, jen se perou o sluničnice.
Podílel jsem se opět na výstavbě místního betléma. Nikoliv jako výtvarný kreativec, ale jako pomocná síla “podej, podrž, přišroubuj, zatluč”. Tak jsem k tvořivému duchu přispěl aspoň placatkou s rumem.
Dopravní zácpy a ucpaná parkoviště před superhyper mě nechávají chladným. Do toho Z-boxu si klidně dojedu na kole.
Na náměstí v Babičkově jsem si v pátek dal svařák. Byl jsem za exota, s pálícím kelímkem v ruce v hustém dešti. Ale ta slečna ve stánku vypadala hrozně nešťastně.
Začínám si pobrukovat můj oblíbený vánoční song “Džízs Krajst, sjupestár, já tě budu kolébati, Džízs Krajst, sjupestár, já tě budu kolébat”.
Zatím odolávám rozkazům, abych ihned vyrazil na zahradu a ovinul zakrslou břízu řetězem barevných světýlek, co když se spustí ve správném režimu, vyvolávají u kolemjdoucích padoucnici a nervový tik. Protože slavnostní výzdoba, co trvá přes měsíc, není slavnostní výzdobou!
Sluničnice – mi evokují sluneční uličnice 🙂
Aha, to jsem se nějak překouk’.
Schvaluju přístup k pestrobarevným blikavým světýlkům! Onehdy jsem v jednom smíchovském okně zahlédla stromeček tak zběsile blikající, že mi slovo epilepsie přišlo na jazyk prakticky okamžitě. A to, čím omotali zahradu sousedé, mi zase připomnělo jeden norský seriál, ve kterém se množství vánočních světel na jedné zahradě vyšplhá na takové množství, až pokus o zapojení vyhodí proud v celé vesnici.
Dnes jsem zpozoroval jeden ozdobově redundantní barák v sousedství, asi začnu přemýšlet o dieselagregátu.
Nepeču, po více jak čtyřiceti letech přišla totální nechuť s patláním se čehokoliv. Raději klidně rozbalím pět balíčků zabaleného listového těsta z Lidlu a udělám štrúdl, nebo do pekárny naházím ingredience a nechám si vymíchat těsto na štolu. Ale pinožit se s drobnými kousky neee. Světýlka jsem natahala odpovědně když ještě bylo teplo, grog si snad konečně dám na náměstí v gubernii dneska po odevzdání díla a budu doufat, že konečně zítra uvidím krásné tradiční adventní trhy. Zatím ty dva výlety byly spíš o jaru, trhy nikde, atmoška nikde, grog nikde….
Dílo perfektní, grog snad byl lepší než kafe.
Mě na trhy moc neužije, obávám se, abych si tam něco nenatrhnul.
Ale něco změnilo.
Už i řetězec Tesco zakázal prodej vánočních kaprů před svými obchoďáky.
Ale blikacích světýlek rok od roku přibývá.
Někdo jimi zdobí i své psíky.
Myl kapři jed udři vepři jedna protivo mačká-