Tak jako si neštovice mezi sebou prohodily Oliva s Vílou, tak jsem si pajdání prohodil s Berkou.

Minulý týden jsme vyrazili s našimi kamarády do Podzimních hor, na každoroční pobyt u spřáteleného chataře, před pár lety povýšeného na penziónistu. Abychom sebou vzali běžky, tak zase takoví optimisté nejsme, ale jedny sjezdovky jsem přihodil. První tři dny jsme procourali napěško, přes tetřeví rašeliniště a kolem lázeňských domů, čímž jsem si přivodil jakési lehké přetažení levé, tedy té zdravější nohy. Berka mezitím rehabilitovala zhojenou zlomeninu četbou detektivek na chatě.

Poslední den pobytu jsme pod meteorologickým slibem chladnější noci vyrazili na sjezdovku v našich oblíbených Chytrovicích. Po třech hodinách jsem začal cítit únavu, ale pořád dobrý; pak mi ale zkřížil cestu jakýsi zdivočelý oplégr a já, ve snaze zabránit masakru ocelovými hranami, musel strhnout Harrachova dřívka doprava. Natažené šlachy začaly protestovat, vyhlásil jsem proto polední pauzu. Po krátké resuscitaci v hospodě jsem znova nasedl na lanovku, ale cesta dolů byl už jen zápas o holé přežití. Nechal jsem tedy kolegu dojezdit jeho čtyřhodinovou permici a měl co dělat, abych se mezitím dovlekl k autu a sundal ty sjezdové křusky.

Takto zdrchán, vyhlásil jsem odpočinkové odpoledne a pod záminkou svatého Valentýna jsme vyvezli drahé polovičky na Křižácký vrch, na luxusní culifindu a zmrzlinové pokály. A další den už jsme frčeli dom, s nákupní zastávkou v Babičkově.

Ve středu mi přišlo trochu blbé, že ani skoro po týdnu se levačka nehodlá vzdát pajdavého postoje k životu, tak jsem si na ni za trest skočil, asi tak ze čtyřiceti centimetrů. Už dlouho jsem neřekl tolik sprostých slov jedním dechem.

Ujal jsem se tedy berle, kterou Berka odhodila tři dny tomu nazad, a zaradoval se, že lékařka jí po kontrole hojení zlomeniny doporučila lyžování jako rehabilitaci. Do Dolomit pojede za mě. Pokud tam tedy ještě bude na čem dělat kristiánky.

Nakonec to nebylo tak dramatické, dnes už jsem dodatečnou oporu odhodil v dál.