Na dovolené se člověk chová neobvykle, dostává do neobvyklých prostředí a situací a zažívá neobvyké situace.

Tak třeba:

– česko-slovenská vzájemnost je hezká věc. Slováci si ji představují tak, že když pivo stojí 25 korun, tak jim vůbec nevadí, když je zaplatíte v českých

– vybudovat naučnou stezku lze i tak, že prostě pomalujete značkami každý druhý strom v údolí potoka. S informačními tabulemi se namáhat nemusíte, stejně tam nikdo v životě nešel a kromě pár šílenců ani nepůjde

– některá města mají velmi hezky strmé a přímé příjezdové silnice, takže se na nich dá dosáhnout na kole i 86 km/hod

– prochází-li turistická značka prostředkem pastviny, mohou přítomná zvířata chápat váš pohyb po louce jako signál k odchodu kamsi; když se stádo pustí cvalem vaším směrem, připadáte si jako Buffalo Bill, když vás ale předběhne a zastoupí cestu, připadáte si poněkud… zaskočen

– klobása ve vesnické hospodě chutná daleko lépe, když vám do ní zapíchnou papírové sluníčko

– všichni vinaři jsou vejtahové a některé věci vám raději řeknou víckrát, třeba že jejich slámové víno obsahuje 240 gramů cukru

– nevejdou-li se při návratu z vinného sklepa na přední dvojsedadlo mikrobusu dvě kytary, ale jen dva kytaristé, pak může jeden mačkat akordy a druhý držet rytmus

– po návratu ze sklepa je fajn smočit se v bazénu; pokud vás tam ale nalákala osmnáctiletá děvčata, skočte si nejvýš tak dva tři placáky, jinak by se mohl dostavit správce kempu a rušit noční klid pokřikováním na vás, i když je sotva půl třetí

– někdy ale stačí dát si doušek čaje a složíte se na zem jak po devíti pivech

– ekologové trvrdí, že dobře izolovaný dům lze vytápět psem; nevím ale, co na to ochránci zvířat

– z některých dopravních značek můžete mít smíšené pocity.