Ani si nevšimnete, a jste o patro níž!

Budova, kam chodím už léta utahovat šrouby, má čtyři nadzemní, žádná podzemní podlaží. Při pohledu na ni si prostě řeknete – třípatrovej barák. Ale není to tak jednoduché.

Někdy tak před řekněme pěti lety, kdy jsem ještě chodil k soustruhu do patra předposledního, se kdosi rozhodl vybudovat informační systém. Dveře ztratily svá zažitá, i když nepříliš logická čísla a přišly na ně značky nové, třímístné, první místo podle výšky nad terénem. Aby to nebylo tak jednoduché, vylepili si současně hasiči do koutku každých dveří číslo další, žluté, nenápadné, ale nebazírovali na jejich používání. Horší ale bylo, že označili čísly jednotlivá podlaží, a to od jedničky, takže druhé patro rázem povýšilo do podlaží třetího. tvrdili, že je to nutné qůli organizovanému úprku zaměstnanců a pořadovanému vprku hasičů při zahoření. To ovšem platilo jen na hlavním schodišti; na zadním, temném a tajuplném, se objevila čísla také, ale v 1. patře jednička a tak. Tak to bylo několik let, aniž by nesoulad někomu vadil natolik, že by situaci řešil.

Příchozí, kteří se ptali na cestu ke mně, pak při spatření dvojky zahýbali do chodeb prvního patra a žasli nad vlastní fyzickou kondicí.

Mezitím jsem přesídlil o patro výš a orientace se stala jednodušší. Říkal jsem prostě "přijďte do nejvyššího patra". Protože schodiště nekončí žádným požárním žebříkem, omyl byl vyloučen, i když to mohlo u některých návštěvníků vyvolat pocit, že neumím do tří počítat. Bral jsem to jako jistou psychologickou výhodu při následném jednání.

Příští týden do fabriky nastoupí smečka auditorů, co prošátrají každý kout, budou přepadat zaměstnance s nejapnými dotazy a bílými rukavičkami budou sahat do každé pěkné štěrbiny. Možná to byl dost silný podnět k tomu, aby se s těmi čísly něco stalo. Nevěřili byste, kolik hádání dá dát dohromady asi patnáct řádků na informační tabuli, aby se někdo necítil poškozen, zatajen nebo znevýhodněn, ale povedlo se. V úterý přijeli bouchači a jali se připevňovat cedule se správnými, logickými, lidskými čísly pater. V průběhu pracovní doby jsem se tak ocitl ze čtyřky ve trojce, aniž bych zaznamenal sebemenší otřes. Zázrak techniky!

Rána přišla až k večeru. Ten den jsem odcházel za hluboké tmy a shodou okolností se před vchodem, který se zamyká o páté, ocitl strážný s psem neslužebního plemena. Cosi na mě halekal o tom, jestli už jsem ty cedule namontoval a že mě viděl v televizi, tedy té průmyslové. Pak zpozorněl – bylo mu podezřelé, že cizí osoba zamyká budovu vlastním klíčem. Postavil neslužebního yorkshira k noze a chystal se vydat povel "zadrž narušitele". Rozmluvil jsem mu svou příslušnost k montážní firmě, avšak nevysvětlil příslušnost k fabrice. Odešel jsem středem, mezi zmateným stážným a trhuchtivým zvířetem.

Tak za mnou někdy přijďte, do třetího!