Léto sice trochu zaváhalo, ale zase to rozjíždí naplno, nebo aspoň na půl plynu.
A s končícím létem – jak by řekl básník – země vydává své plody. To, co v minulých letech zdravě pomrzlo, letos uzrává v plné síle. Záplavy třešní jsme se už dávno zbavili, ale z rybízů visí ještě tu a tam nějaký hrozen, nezpracovaný do šťávy či džemu. V Babičkově se brodíme spadanými jablky, v Žirafíně hnijí poslední višně na stromě. Větve broskvoní musíme podepírat proti zlomení. Rajčata už začínáme sklízet ze žebříku. Po večerech střídáme rajčatový salát s lečem. A to nemluvím o volně rostoucích špendlících na kdejakém pankejtu. Odpolední siestu na zahradě ruší sousedky, přinášející kýble přebytečných peckovin, načež nezbývá než vstát a hledat prázdné zavařovací sklenice. Pokukují přitom zálibně po obalených ořešácích, kterým neuškodila ani pravidlená probírka nezralých plodů – surovin na ořechovku.
Plodnost přírody tak narušuje krátké období klidu, kdy výjimečně po domě ani zahradě nepobíhají žádní oplégři. Abychom jen nehnili v zahradních křesílkách, Berka vymyslela vymalování tří místností a vyčištění rozměrného koberce, vše samozřejmě vlastními silami. Musel jsem přerušit poklidnou výrobu praků (poreferuji jindy) i cvičné střelby a rozdat přebytečné kusy našim přátelům.
Čas plodnosti necháváme na venkovní přírodě, na náš pár, který svou reprodukční povinnost již splnil, se Gott sei dank už dávno nevztahuje, takže si můžeme užívat aktů množení bez následků. Rajčatový salát či lečo každý večer odlehčí postavě, pro opakované cykloputování mezi Pirknpurkem, Babičkovem a Žirafínem jsou ideální podmínky a snad i na dlouhé plavby v Lopaťáku ještě letos dojde. Prostě, aktivní a úrodné léto budiž pochváleno.
Sami sice nepěstujeme, ale úroda všeho je zjevně obrovská – dostali jsme toho už ze všech myslitelných směrů a odnoží příbuzenstva a kamarádů tolik, že pomalu přestáváme vědět, co s tím 🙂
A to jsem ještě nepsal o letních jablkách, co jsme vyexpedovali do palírny. Bude kalvados!
Chápu, máme podobný jídelníček, já to ještě prokládám okurkovým salátem, nakopanými brambory atd. Maso přihazuji, jen když se šelmy rozhodnou vrátit na chvili k rodné smečce. Skutečně, léto budiž pochváleno.
Využívat sezónní suroviny je přirozený postup, na který díky své zpohodlnělosti a zhýčkanosti supermarkety zapomínáme.
Požehnán buď tedy život na samotě( i ldyž občas příliš hlučné)
Mě v gubernii rajčata teprve začínají lehce chytat barvu. A obávám se jestli vůbec dozrají. Čeho je nadbytek tak to jsou kanadský borůvky. Ale komu prospělo deštivé jaro jsou trvalky na záhonech. Ty jsou ohromný, ovšem taky roste jak zběsilej veškerej plevel.
Naši úrodu kanadských borůvek stihne likvidovat Chim.
Vyzbrojení (a výcvik) oddílu práčat je v dnešní době podle mne prioritní.
Souhlasím. Opakuji už po několikáté: nejlepší taktika je být v zásadě pacifista, ale dobře ozbrojený.