Drobná rekapitulace

Žádná revoluce, jen mírný úpadek v mezích přirozené degenerace.

Cestování spíš skromné – jedny hory rakouské, jedny valašské a vysočina Českomoravská, na chvilku ráj Český. Ale spousta kilometrů na kole, většinou na trase Žirafín – Pirknpurk – Babičkov. Jedny zaprášené plíce, které se podařilo zase rozfunět. Úspěšně (snad) vybojovaný boj s houbičkou dřevožravou, který se doufejme nezvrhne v odstranění materiálu organismem již přežvýkaného a dodávku nové potravy.

Vyrovnaný boj s horkem, spočívající v posedávání pod ořešákem, ponorech v kádi a rychlé jízdě na kole za účelem vyvolání osvěžujícího vánku. Pozdě zavedený zvyk ranních plaveb v Lopaťáku (píšu si jako námět na zlepšení příští rok!). Pár hezkých tropických večerů a nocí, jedna skoro pod širákem… a na konec léta příjemný mejdan celé vesnice s živou kapelou. Tři dvojice přespávajících cykloturistů. Obrovské břicho Mladší a trvalé váhání s výběrem jména pro Juniora.

Mínusy? Hlavně zdravotní stav generace +1, zvýšená nutnost péče, dojíždění do zdravotnických zařízení, zhoršení jejich samostatnosti… A to, co jsem nestihnul: trasa Cuxhaven – Kvínkásl, víc výletů s generací -2, projižďka na paddleboardu. A co se dá ještě dohnat: natřít lavičku v Babičkově.

Prostě až se podzim zeptá, tak mu odseknu: no mohlo to bejt lepčí, ale se z toho nepo…