Jedna nastávající událost v naší rodině mě přiměla k jazykovědnému zamyšlení.
Slovo „parchant“ má v současné době hanlivý význam a označuje někoho proradného, vypočítavého, úskočného, nečestného, případně nevděčného; pokud je tak označeno dítě, jde o nevychovance, křiklouna, rozmazlence a podobně – korektní označení „hyperaktivní dítě“.
Původní význam byl ale více „technický“ – šlo prostě o dítě zrozené mimo manželství, tedy neprovdané ženě. Hanlivost se však s tímto stavem pojila také a víceméně automaticky – plodit děti bez sňatku byl prostě náboženský hřích a závažný společenský prohřešek. Etymologie říká, že současná podoba slova vznikla přesmyknutím z „pankhart“ a to zase ze středohornoněmeckého „banchart“ – dítě zrozené na tvrdé (hart) lavici (banc), nikoliv tedy v loži manželském.
(Kromě toho má toto slovo význam typografický – osamělý řádek na začátku nebo konci stránky).
Jako synonymum slovníky uvádějí slovo „levoboček“. To zní už méně hanlivě, jako nadávka se asi nepoužívá, naopak nese jistý punc vznešenosti; o levobočcích se hovoří a píše většinou v souvislosti se šlechtickým původem biologického otce, který našel zalíbení jinde než u přidělené manželky urozeného původu. Já bych tato slova ovšem jako synonyma nedefinoval. Jednak „levoboček“ vyvolává představu, že existuje i „pravoboček“ – tedy biologický otec může ženatý (i když třeba používá titul „svobodný pán“), zatímco u parchanta není jeho stav rozhodující. A kromě toho dokonce i biologická matka nemusí být nutně svobodná, rozvedená či vdova!
Ještě horší slovo než „parchant“ je „bastard“. Podle Wikipedie to bylo původně rovněž pouze rodově technické označení nelegitimního potomka šlechtice, a třeba Vilém Normanský (Vilém Dobyvatel, anglický král v 11. století) se označoval jako „Ego Guillelmus, cognomento bastardus“. Protože současný význam je posunut spíše k neutrálnímu „kříženec“ nebo expresivnímu „šmejd, hajzl“, rozhodně se nehodí pro potomky neoddaných.
No prostě co by se brali, když nemusí. A toho panchártka budeme mít rádi tak jako tak! Hlavně že není levoboček ani bastard. A snad nebude harant.
Tak jsem čekala k čemu se dobereš, poctivě přečetla slovo od slova a… je to tam! Dnes se na to nekouká, žáno. Jinak koukám že máš také takové záchvaty blogování. Nejdřív nic a potom ryc. Říká se to tak vůbec? Ty bys to mohl vědět 🙂
Říká se tomu tak. Jenom ne v některých částech Moravy, tam má slovo ryc velmi pejorativní význam.
Původ některých expresivních výrazů je vskutku zajímavý:)
Baví mě rýpat se ve staré češtině…
Pěkné zamyšlení. Líbí se mi výraz “pravoboček”. To by mohl být potomek nějakého kapitána či kormidelníka zplozený na lodi. (obdobně by se to mohlo vztahovat i na ty levobočky)
Ano, zplozenci na lodích se rozlišují na levobočky a pravobočky. Šlo-li o plachetnici, pak na návětrníky a závětrníky. (Neplést s potomky povětrných žen!)
Jo, parchantů jsem se něco nashazoval. Ale jak tak koukám do dnešních časopisů, už se na to moc nehraje. Ostatně na děti jenom v manželství taky ne…
Aspoň z toho to ubohé dítě bude něco mít, až si jednou tatínek bude brát maminku 🙂
Mně se líbí archaický český výraz “sebranec”
Každý sebranec musí ale dříve, než se stane sebrancem, projít fází “odloženec”. A to by snad neudělali!
A co archaický český výraz “sebranec”?
Jen aby to nebyl spíš punkhart :-).