a ztížené rozlišení

Dobrá, na protijdoucí s rouškami na hlavách jsem si už zvykl. Dělím si je na tyto čeledi:

• piráty (Piratae) – černé krytí, ale jen výjimečně s vkusnou lebkou a zkříženými hnáty
• smíšky (Ridiculae) – barevných zvířátek plná ústa i nos
• kreativce (Excitantae) – šátky, roušky integrované se šálou a límcem ze sobola, a nekonečně dalších variant
• rytíře (Equae)  – průhledné hledí, někdy sklopné
• dvakrát nepoužitelné (Monousi) – podčeleď špenáti – jednorázovky v barvě zeleniny
• dvakrát nepoužitelné – podčeleď nebeští jezdci – totéž v barvě oblohy
• strašpytly (Timorae) – i v lese respirátor třídy 999, někdy jištěný šálou
• džentlmeny/womeny (Dominae) – zářivě bílá barva bez jediného hlenu zvenku ani zevnitř
• šmudly (Septae) – původní bílá ještě místy lehce prosvítá
• morové lékaře (Pestae) – s výrazným zobanem
• ocasaté (Caudati) – s vlajícími tkaničkami
• sestupné (Descendae) – jen kvůli hrozící pokutě maska libovolného tvaru aspoň pod nosem
• a ty, co jim to je fuk, vzali co jim přišlo pod ruku (Laxilae)

Možná budou i další kategorie, to už nechám na p. t. čtenářstvu.

Podle příslušnosti k čeledi tak poznávám osoby vně i uvnitř. Mrazy ale zostřily podmínky. Navlečeni do čepic a převléknuvše lehké bundy za péřovky, ztrácejí protijdoucí další poznávací znaky.  Spoléhám proto na to, že mne prostovlasého poznají a pozdraví první. No co, už na to mám nějaký věk.

Zrada ovšem nastane po odzátkování. V poslední době se kolem mne vyskytlo několik nových kolegyň a kolegů. Až koronáč zeslábne a oni odloží příznak příslušnosti k čeledi, přestanu poznávat tu čeládku!