Tak, atraktivní titulek by byl – ale jak ho naplnit? Jak jinak než pravdou!
Nebudu blíže specifikovat stavební detaily ohledně naší střechy, postačí definice jejích vrstev – zvenku: plechová krytina ve tvaru tašek – kontralatě a latě – fólie – krokve/izolace z minerální vaty – parozábrana – palubkový strop. Vzniká prostor, v němž může drobnější hlodavec najít úkryt před zimou. Zřejmě se onen vyškrábe po břízolitové fasádě a zádíčky se opírá o přidanou skleněnovatovou izolaci (horolezci tomu říkají “komínové lezení”). A pak už může vesele rejdit nad našimi spícími hlavami a pozvat do bezva bytu i partnerku a založit dobře situovanou rodinu se zatepleným bejvákem bez uhlíkové stopy.
Což o mě, mně občasné cupitání ve stropě ložnice připadá romanticky rustikální, ale s Berkou se v tom neshodneme. Ta se snaží o vypuzení vetřelců všemi dostupnými prostředky.
Nejjednodušší je instalovat ultrazvukový plašič. Máme jich doma už pěknou kupičku, efekt byl ale vždy minimální. První modely vydávaly zvuk monotónní, což byla pro myši nuda, ale vydržely to. Dokonalejší modely střídaly frekvence a pulzovaly, takže se náš strop stal vyhledávanou myší diskotékou. Navíc nás káraly vnučky, kterým vadil ve spaní tón, který naše senilní uši už nechytaly.
Druhá fáze bylo použití jedu. Potvory si prokousaly cestičku až pod Berčin noční stolek. Chovají se ale slušně, jen na nás vykouknou a po ložnici nerejdí, aniž rozkousávají uložené zimní bundy, spací pytle a sbírku vysvědčení ze základní školy se známkami, co nejsou vždycky ke chlubení. Na talířek s otráveným zrním si ale přicházejí zobat, podobně jako já do krabic s vánočním cukrovím, a jed na ředění krve jim slouží zřejmě jako lék proti infarktu či mozkové mrtvici.
Teď jsme si ale řekli dost a vytáhli starou dobrou pérovou sklapovací pastičku, pořízenou tuším za 10 Kčs. A vraždění je tady.
První den a noc dva kusy, další opět dva. Pak drobná přestávka – dvakrát vychytralý hlodavec špek z nástražného trnu stáhnul a hodoval. Zatímco já se zabýval myšlenkou vypilovat na trn zpětné háčky, Berka napíchla pevnější materiál – špekovou kůži, a to už škůdce nedal.
Nestačí jen chytit, je také nutné kadaver rychle odstranit. I drobný tvor může mít řadu ještě drobnějších parazitů, kteří nejsou žádní ajnštajni, ale pud sebezáchovy samozřejmě mají. A ten jim velí, že v okamžiku, kdy hostitel začně vychládat, je nejvyšší čas vyhledat jiné teplé ochlupené místo. Nejbližší takový bod je ofšem moje ohanbí. (Normálně by to bylo Berčino, ale momentálně máme oddělené ložnice. Nikoliv z důvodu sexuálního či jiného nesouladu, ale o tom možná jindy.) Taže jako každý správný vrah se musím zbavit oběti co nejrychleji.
Píšu o myších, hlodavcích – ale situace je složitější. Společnost ve střeše je poněkud mutikulti. Převažují rejsci (no, možná jsou chránění, ale co už…), ale poslední kus byla myška. Kuna se snad neprotáhne, na tu by sklapovačka asi nestačila…
Mimochodem, je to dost humánní způsob likvidace nepohodlných. Mafiáni by se mohli učit. Pevný drát sklapovačky prakticky prorazí krk nebo rozdrtí hrudník, smrt je okamžitá. Mrtvoly není nutno stáčet do sudů a spouštět do přehrady, stačí položit na zápraží pro obveselení kolemjdoucích kočičáků. A budeme pokračovat do úplného vyvraždění.
Něco podobného jsme zažívali na chalupě. To jsem spala na palandě a na dosah ruky byl strop. Nebylo příjemné vědět, že nade mnou někdo dělá, zvláště v noci, dostihy. 🙂
Na chalupě to patří ke koloritu venkova, snášet to v trvalém bydlení je horší.
Připomnělo mi to tuhle scénku.
No, něco na tom je.
Také nám cosi na půdě v noci rejdilo, ale je to asi něco většího soudě podle trusu.
Bojujeme s tím zelenou vánočkou GELFISCH (výživa pro kuny ze ZZN, není to jed, ale zabírá to – kuny se prý po požití naprosto utancují). Letos se tam zase něco malého objevilo, tak večer vystříkávám starými spreji po holení atd. a různými prošlými voňavkami atd…Někdo mi poradil sehnat si od chovatele lví nebo pardálí hovna a rozmístit je, označkovat jimi revír .- Ty socialistické vůně (Adam) docela zabírají zdá se. Už týden nic nového.
Kuny se utancují… To bych chtěl vidět (ale na slyšet)!
Masové vraždění oproti jedu má ještě tu výhodu, že nebožtíka máš před sebou, ale otrávený jedinec si neznámo kam zaleze a jeho smrdutá stopa…. tak to je hnus na několik týdnů…
Jestli nějaký si nešťastník toho jedu šlehnul přes míru, tak buď zalezl někam daleko, nebo ho ochutnali jeho kámoši. Ano, jsou to kanibalové. Dokd byla pastička ve stodole a kontrolována jen občas, někdy v ní zbyly jen krvavé cáry.
Jed v současné době hlavně nesmí mít z bezpečnostních důvodů žádný negativní dopad na organismus, jinak by měl výrobce problémy s hygieniky.
Používám naprosto bezpečné a schválené jedy, proto taky neměly na populaci hlodavců žádný účinek.
Netušila jsem, že myši jsou až tak talentovaní lezci. Holt ten bejvák (a následně ta diskotéka) za to stál 🙂
Myslím, že hlodavci co do možností penetrace našeho obydlí ještě neřekli poslední slovo 🙂
Tak po přečtení článku mě napadla přezdívka “Viktor Čistič” 🙂
Teda fakt nezávidím! A držím palce, ať je brzo čistka zdárně u konce.
Známé tak nosil položivé dárečky v noci kocour.
Kocouři u nás brousí kolem, ale do střechy se nedostanou.
Nicméně se zdá, že naše střecha je už pěkně vychytaná.
Očividně máš to vychytání pěkně vychytané 🙂
Přesně tak jsem to myslel 🙂
Na rejsky pozor.
V zimě se zmenšují, tzv. Fehnelův fenomén.
O tom fenoménu jsem neslyšel. Zdáli se mi stejně drobní jak ti chycení v létě.
Heh, když jsem byla malá, měli jsme to přes léto a otevřenou lodžii jako častý zpestření. Táta kromě těhle vražednejch teda ještě používal živý pasti, kdy myšák vystoupal po schůdcích do kyblíku a tam se s ním na cestě ke špeku urval alobal. Z živýho blechy neutíkaj…
S tím jedem bych se jen bála, že se chlupáčům zamotá hlava někde v temným koutě a pak budete jen složitě hledat příčinu nechutnýho smradu rozpadajících se mrtvolek. Tak ještě, že jim chutnalo…
Po jedu neubývali, tudíž ani nesmrděli.