ač se tak z předchozích článků může zdát.
Vůbec totiž nerespektuji základní cyklistická přikázání.
- Správný a regulérní cyklista (dále jen “C”) musí vykazovat papouškoidní zjev. Čím víc barev divoce zkombinovaných do pruhů, hvězd a kosočtverců, tím lépe. Nutno doplňovat názvy obskurních firem či akcí, se kterými nemá C nic společného, třeba Lhotecká Stoffka, Okna Vymlátil nebo O2. Nosím zásadně nápisůprostá jednobarevná trička, v chladu modročernou šusťákofku.
- C si chrání zrak co nejtmavšími slunečními brýlemi, a to i proti svitu měsíce. Brýle sice nosím, ale ve slabě žlutém odstínu a trčí mi nad čelem; stahuji jen při divokém sjezdu nebo při průjezdu kolem hnojiště.
- C si chrání hlavu přilbou. Ano, jednu jsem dostal k předminulým kulatinám a od té doby už 2x využil. Na popisovanou cestu jsem ji za odměnu – nebo pro útěchu – vzal sebou a hezky povozil na řidítkách.
- C sebou na kratší cesty zásadně nevozí žádné technické vybavení. Prostě si řekne, že nepíchne, a nepíchne. Já mám pod střední trubkou trvale, i na cesty do místního koloniálu, trojúhelníkovou brašnu s náhradní duší, lepením, šroubováky a klíči, plastovou vázací páskou, předním světlem, multifunkčními kleštěmi, brýlemi v obalu, hadrovou nákupní taškou, nouzovou pláštěnkou v obalu zvícím většího tenisáku a roličkou toaletního papíru. Hádejte, která věc je nejpraktičtější? Přesto v brašně zbývá prostor na výše zmíněnou šusťákofku a příležitostně ve slevě zakoupenou láhev Jägermeistera.
- C zhrdá blatníky. Poučil jsem se filmem Obecná škola a mám je trvale. Nicméně lýtka si stejně musím po cestě z nebo do Babičkova pravidelně omývat vlažnou vodou.
- C si vozí zásobu vody v rámu kola nebo na zádech. Nepovažuji za vhodné na cesty do 50 km (například Pirknpurk – Babičkov) vybavovat se jako velbloud a tu chvíli to vydržím.
- Když C’s cestují tlupně, doplňují tekutiny na zastávkách pivem. Dávám přednost jakémukoliv rádleru, čímž vzbuzuji v ostatních C’s takovou nelibost, že si se mnou ani nechtěljí přiťuknout.
Takže jediné, co na mě ukazuje, že jsem vzdálený nevlastní příbuzný C’s, jsou bezprsté rukavice (velmi praktické při skocích plavmo přes řidítka) a cyklistické kalhoty s plenou, která se možná časem ukáže být víceúčelová.
Protože tedy nejsem řádný C, vyrazím v úterý večer na pěší turistiku do rakouských Alp, s celým autobusem podobně potrefených. Třeba budu i referovat.
Mám ve svém životě asi čtvrté kolo – tentokrát horské. Co já už jsem s ním a jinými cyklisty zažila!Přilbu nosím, nářadí vozím ( ale na jeho použití musím mít nějakého chlapa, stejně, jako moje kamarádka na výměnu kola u auta ), za největší nepřítele cyklisty považuji pařezy, šlahouny ostružin, ovády a vosy. Sen je ale mít kolo vpředu s košíkem, jezdit v sukni ala Pařížanka.
Jiřina z N.
Tak to ti chválím! Na ježdění v dlouhé sukni potřebuješ ještě síťku na zadní kolo (už jsme po desetiletí nikde neviděl) a rovinatý terén – je hnusné, když se dáma potí do kopce.
Bože, konečně jsem natrefila na někoho, kdo mi rozumí a s tou síťkou – trefa! Zatím mám jen tu sukni a obrázek správného kola. Jiřina z N.
Popravdě řečeno, viděl jsem ji v reálu asi naposledy na kole mé mámy, která na něm přestala jezdit asi tak v pětatřiceti… Po několik mých terénních jídách bylo nepoužitelné.
Z věcí tebou popisovaných nevozím přilbu jelikož nemám. Nevozím nářadí neboť bych si stejně neuměla poradit, vodu jen když se vypravím (jednou za uherský rok) dále než je ten kilometr a půl do práce) mám v cyklolahvi. Trika sice mám funkční, přiléhavá, nicméně v tmavých pokud možno černých barvách. Jejich nošení se samozřejmě opět vztahuje k tomu jednou za uherský rok. Sportovní brýle nee, vadí mi ona zakřivenost aby přiléhaly k lebeni. Mám dioptrické sluneční, takže se jezdí s nimi. Jinak jezdím normálně oblečená, v létě v šatech nebo dlouhých sukních. Takže mi tak jedině vycházejí taky ty rukavice a šusťáková bunda a toaleťák. Zrovna dnes po cestě z práce v dešti se šikla. Bože, ale co mi se dřív na kole najezdili!!!! Dneska to jdu raději pěšky (výlety po lese) protože sebou tahám foťák.
Jako kdybych tě viděl! Jako živá, cyklistka-necyklistka!
Lýtka nejsou to, co by si člověk měl podle spisku páně Batisty omývat vlažnou vodou, zejména je-li chabrus na nervy :-).
Na to, co si chabrus omývá vlažnou vodou, musí cyklista po delší túře použít vodu horkou, aby vrátil orgán do původního tvaru.
Velice přesné! Obzvlášť ten popis zjevu cyklisty (můžeme ho zvát cyklista obecný?) zarezonoval velmi – ač jsem sama na kolo už pěknou dobu nesedla 🙂
Děkuji. Ještě jsem opomněl blíže rozvést otázku přiléhavosti pestrých trikotů a vyrýsovanosti břich, vytuněných častými zastávkami na pivo. Já nosím trička volná 🙂
Ad 3) Kdysi se jim říkalo krytolebci.
S pozdravem:
“Chceš-li poznat, co je dřina, kup si kolo >>Ukrajina<< – buď fit!"
No a taky:
“Chcete si rozbít hubu ještě dneska?
Jezděte na kolech značky ESKA!”
Tak to jsi mě pobavill😂, skvěle popsaná realita. Sestra a její partička jsou C z tvého popisu .
Já jsem typ C “Slavnosti sněženek” a rozhodně svůj po generrace děděný Stadion měnit nebudu.
Ano, to jsem zapomněl uvést, že nejen baterie, ale ani karbonový rám mi přes práh (zahrady) nesmí!