Tolik zmařených mladých životů

řekl jsem si a navlékl černou punčochu.

Z punčochy padaly krvavě červené kapky a slévaly se v jezero.

Zahynuli všichni krutou smrtí. Jejich domovy, poskytující v dostatečném množství všechno pro jejich zdravý vývoj v sebevědomé dospělce, byly hrubou silou odtrženy od základů a drceny. Většina z nich ještě tuto akci přežila; byli mladí, pružní, nezkostnatělí. Zoufale se drželi zbytků svých domovů, a to je přivedlo prakticky do plynové komory.

Poklop se pevně uzavřel a smrtící plyn k nim začal pronikat hmotou jejich bývalých příbytků. Nebyl to žádný rafinovaný chemický přípravek; jen vodní pára, ale stostupňový žár nebyl schopen vydržet ani ten nejstatečnější z nich. Někteří zůstali uvězněni v troskách, většina se ale v zoufalství vzdala veškeré naděje a propadla do vřící kapaliny.

Kadavery, pozůstatky kdysi nadějných jedinců, se zmařenou perspektivou rozletu do světa, až jednou dospějí, zůstaly potupně plavat v krvavé tekutině. A pak přišel čas černé punčochy. Jejich mladá tělíčka se oddělila od tekutiny a bez pohřbu, bez posvěcení a bez vykopání jámy byla vhozena na hromadu odpadu, napospas dravcům a mrchožroutům.

Však taky kdo by chtěl mít v třešňové šťávě červy?

Příspěvek byl publikován v rubrice tak jde život a jeho autorem je rowdy. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

5 komentářů u „Tolik zmařených mladých životů

  1. Ale zase si užili krátkej, zato krásnej život. Zvlášť jestli se v té šťávě kvašením pomalu zvedala hladinka alkoholu. Umřeli dřív, než se z nich stali smutní alkáči bez budoucí perspektivy.

    • Kdepak, to je slabota. Skutečný horor se odehrál v okamžiku, kdy si Berka všimla, že se chystám provádět zabijáckou práci v čistém bílém tričku!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *