čili předčasný

Přišel jsem domů o něco později, ještě trochu dováděl na zahradě s Vílou a Olivou a dovnitř šel až za šera. Něco jsem slupnul a pak už nevím, co jsem dělal – jen že Oliva chtěla tancovat, tak že jsem ji šel pustit rádio. Když jsem zapínal pokojovou anténu vedle televize, zdálo se mi, že je nějak víc namáčknutá do rohu.

Po sedmé pak Berku zmáčkla bednu, koukal jsem na zprávy jedním okem a byl zalezlý v koutě s knížkou. Mladší k tomu pustila zvuk přes reproduktory, což děláme jen výjimečně, při sledování nějaké pěkné hudby, ale nepřišlo mi to až zas tak divné. S Berkou po mně pořád nějak pokukovaly, ale na takové věci nejsem citlivý.

Pak jsem dostal pokyn přepnout program, začal jsem tudíž hledat ovladač. Našel jsem ho, ale připadal mi nějaký divný – ty tři bílé klávesy tam přece nikdy nebyly. Proč jsme si pořídili nový ovladač?

No nejen ovladač. Celou bednu. Mladší a Starší usoudili, že náš TV set je starý, malý, technicky nedokonalý – s berličkou settopboxu, bez internetu – malý a kdovíco ještě a daly dohromady se synovcem Džekem. Přivezl, instaloval, naladil, neřekl. Berka to asi zaregistrovala hned, já jsem holt tupec nevšímavý, který hledá stará známá tlačítka tam, kde nemohou být.

Ježíšek se tak narodil pár dní před termínem porodu, tedy aspoň mu vylezla hlavička, ještě nebude celý. Zbytek se ho ještě schovává ve skříňových dělohách.

Později večer jsem pustil počítač, abych se podíval, jaké výtvory zase přibyly. V e-mailu na mě vyjukla zpráva, že mám zaplacený zájezd do Rodny a Maramureše. Což o to, hory jsou to pěkné a s touhle cestovkou jsem tak už asi před šesti lety byl – že by další předčasný zázračný porod? Spíš tipuji na potrat…